Cesta k osvobození Československa

Máme-li hovořit o termínu osvobození města Písku, je nutné nejprve se zamyslet nad okamžikem, kdy došlo k osvobození naší vlasti od nadvlády nacistického Německa jako celku. To se mohlo uskutečnit teprve tím okamžikem, kdy poražené Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci. Stále platilo, že v naší vlasti nedošlo k osvobození a k obnovení republiky jako takové, ale byli jsme neustále jako Protektorat Bőhmen und Mähren součástí již vcelku poraženého Německa.

Začátkem prvních měsíců roku 1945 již bylo zřetelné, že se blíží konec války. Počal sílit domácí odboj, na území přicházeli tzv. „národní hosté“, což byli němečtí civilisté, kteří prchali před postupující Rudou armádou z východního Pruska a Slezska. Národní boj proti okupaci nakonec vyvrcholil květnovým celonárodním povstáním. Osvobozením našeho území spojeneckými vojsky byl Protektorát (kterému jsme hanlivě říkali Protentokrát) před zánikem a těšili jsme se, že opět dojde k obnovení naší republiky a bude svoboda.

Protektorát Čechy a Morava a konec okupace

Vraťme se ještě k začátku našeho šestiletého utrpení. Dne 14. března 1939 vyhlásil Snem Slovenskej krajiny samostatný slovenský stát, čímž se Československá republika de facto rozpadla. Následujícího dne, 15. března 1939, byly české země obsazeny vojsky nacistického Německa a o den později, 16. března 1939, bylo toto území připojeno k Německu (resp. Velkoněmecké říši) a vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.

Skutečný konec Německa a tím i Protektorátu nastal až po podpisu bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa, která byla podepsána 7. května 1945 v sídle Vrchního velitelství spojeneckých sil v Remeši. Tato kapitulace vstoupila v platnost k 8. květnu 1945 ve 23:01 SEČ, čímž byly oficiálně ukončeny všechny boje.

Na této situaci nezměnilo již nic ani opětovné pompézní podepsání kapitulace (na výslovnou žádost Stalina) následujícího dne 8. května v Berlíně.

Den osvobození a jeho význam

Je správné, že v naší republice byl 8. květen nazván Dnem osvobození a je zároveň dále připomínán jako den konce druhé světové války v Evropě. Tzn. den, kdy vstoupila v platnost kapitulace nacistického Německa, podepsaná o den dříve v Remeši.

V námi pojatém vyhodnocení jsme především vycházeli z výkladu slov kapitulace a osvobození.

První slovo kapitulace – (z lat.slova capitulare = sepsat hlavní body) představuje takový typ ukončení boje (resp. války), kdy jedna z válčících stran uzná marnost dalšího boje, „složí zbraně“ a vydá se na milost (nebo nemilost) vítězné straně. Obvykle bývá kapitulace potvrzena písemnou dohodou. Jedná se buď o kapitulaci bezpodmínečnou nebo s podmínkami. Kapitulovat může stát a veškeré jeho ozbrojené síly nebo jen dílčí vojenská jednotka, resp. jednotky soustředěné na určitém území.

Druhé slovo osvobození – v době válečného stavu (připomeňme si jen, že Protektorát nebyl ve válečném stavu s Německem) můžeme chápat tak, že bezpodmínečnou kapitulací německé posádky, která zajišťovala nadvládu Německa nad městem, dochází i k jeho osvobození. V našem případě, když došlo k projevům celonárodního odporu a povstání vůči stávajícím okupantům, lze tuto situaci plnoprávně nazvat bojem osvobozeneckým. Pak je možno vyhodnotit, že když kapituluje vojenská jednotka na určitém území, stává se i toto území zároveň místem dočasného tzv. dílčího osvobození.

O tom, jak se uskutečnil samotný akt osvobození města, bylo dodnes napsáno několik verzí a proneseno mnoho názorů. Ty byly přímo odvislé především na vnímání slova „osvobození“ samotnými autory. Zásadně se však v našem článku nemíníme vracet ke zcela zkreslené a historicky mylné a nepodložené verzi, která byla po celých dlouhých čtyřiceti let hlásána v době totalitního komunistického režimu.

Osvobození Písku

Situace v Písku na začátku května 1945

Vycházíme-li ze všeobecné reality, která byla na počátku května v Písku, tak město bylo stále součástí území zvaného Protektorat Bőhmen und Mähren a byla v něm dislokována městská posádka Wehrmachtu v počtu cca 800 vojáků. Na silnici vedoucí do Tábora byly namačkány ozbrojené německé jednotky Wehrmachtu a SS, které byly ještě promíchány povozy s rodinami německých civilních uprchlíků a všichni se snažily dosáhnout amerického zajetí. Pro oba Revoluční výbory v Písku to nebyla situace nikterak jednoduchá. Snažily se sice jednat s velitelem německé posádky o kapitulaci, ale ta byla pro něho prakticky nepřijatelná, protože chyběl zástupce válčící protistrany, což byla v tomto případě některá ze spojeneckých armád.

Bylo známo, že americké jednotky stojí za naší jižní a západní bývalou republikovou hranicí s Německem a z východní strany, že postupují od Moravy jednotky Rudé armády. Situace se vyřešila teprve v ranních hodinách dne 6. května, když americké jednotky dostaly rozkaz k průniku a k osvobození území bývalého Československa. Na tento okamžik čekal hlavně generál Patton, který chtěl být nakonec alespoň osvoboditelem hlavního města Prahy. V té době jak radní v Písku, tak i samotný generál Patton nevěděli, že postup jeho jednotek bude muset být ukončen na demarkační linii.

O linii se podrobněji zmíníme v naší další kapitole, protože i zde bylo publikováno několik různých výkladů a mylných názorů. Nyní si jen řekněme, že zakreslená demarkační linie v mapách obou spojenců procházela po západním okraji města Písku.

Americká intervence

Samotné město mělo být osvobozeno Rudou armádou. Ale kde byl v ranních hodinách 6. května Rudé armádě konec… Na druhou stranu od nočních hodin po silnici od Strážného přes Vimperk již postupovala americká armáda ve směru na Strakonice. Proto se radní obou národních výborů (okresního a městského) v Písku snažili eliminovat další možnost případných vojenských excesů a nežádoucích dopadů na obyvatelstvo města, a to jak od německé městské posádky, tak od vojsk koncentrovaných na silnici od Tábora k Písku, zejména od příslušníků SS.

„Situace v Písku byla kritická, neboť v městě byla německá posádka v síle asi 1.500 mužů a v okolí města 3 divize SS. Velitel posádky zmínil kapitulaci s poukazem, že se vzdá jedině regulérní armádě, že při sebemenším incidentu z naší strany použije zbraní. Vida nebezpečí z hrozícího konfliktu s německou přesilou, odjel br. mjr. Komorád s tlumočníkem, ozbrojen samopalem a ručními granáty, dne 6. května do Strakonic, kam právě dorazila americká armáda.“

– Citace z textu prohlášení předsedy revolučního národního výboru V. Moravce a místopředsedy MNV J. Hanuše o revouční činnosti mjr. Komoráda.

Delegace vedená majorem Ladislavem Komorádem se vydala na velitelství 4. obrněné divize 3. americké armády ve Strakonicích. Díky vynikající angličtině píseckého tlumočníka pana ing. Frenka Bůžka se jim podařilo získat pomoc od velitele uskupení CCA plk. Searse, který souhlasil s vysláním zvláštní jednotky do Písku. Tato jednotka měla za úkol ochránit obyvatele Písku před krveprolitím, převzít německou kapitulaci a zajistit odsun odzbrojené městské posádky Wehrmachtu za hranice města.

Zeptáte se, jak je možné, že americké jednotky překročily demarkační linii a budou za ní odzbrojovat a jednat o kapitulaci. Bylo to možné, protože v dohodě o demarkační linii byl jeden z bodů, který umožňoval oběma spojeneckým stranám činit potřebná vojenská opatření do určité vzdálenosti za demarkační linií. Bylo to v tom případě, že druhá spojenecká protistrana nebyla v blízkosti linie a k osvobození a zabezpečení tohoto místa za linií bylo nejbližší příslušné velitelství spojeneckých jednotek vyzváno oficiálními zastupiteli tohoto místa.

A tak se také stalo v případě města Písku. Strakonické americké velitelství v odpoledních hodinách vytvořilo Task Force (jednotka pro zvlášní úkol nebo taktické uskupení), kterému velel kpt. Kermit G. Bernard (můžete shlédnout i jeho osobní záznam z Vojenského Národního Archivu v USA, který jsme obdrželi po vyžádání).

(Pozn.autora: Kpt. Kermit Bernard ukončil činnost v US Army dne 12. ledna 1946 a byl ze svazku propuštěn v hodnosti majora. Po dobu svého dalšího života byl v místě svého bydliště civilním úředníkem. Zastihnout ho živého se nám bohužel nepoštěstilo. V době po roce 1989 se podařilo prostřednictvím našeho amer. přítele v USA kontaktovat pouze jeho manželku. Od ní jsme se dozvěděli, že do konce života na Písek s úctou vzpomínal, protože to bylo pro něho město, ve kterém si uvědomil, že se mu podařilo přežít válku a bude se moci opět vrátit domů do USA. Když byl odhalován památník americké armádě Na Štychu zvali jsme jeho manželku k návštěvě, ale vzhledem k jejímu vysokému věku a zdravotnímu stavu se odhalení spolu s námi nemohla zúčastnit.)

Kapitulace německé posádky

Americká skupina TF (Task Force) byla tvořena příslušníky Troop „A“, vybavenými obrněnými vozidly M8 „Greyhound“, tanky M4A3 Sherman z roty „C“ 35. tankového praporu a několika stíhači tanků M18 „Hellcat“ ze 704. protitankového praporu. Skupina pod velením kapitána Kermita G. Bernarda, příslušníka 25. jízdní průzkumné squadrony, dorazila 6. května v odpoledních hodinách. Při cestě ze Strakonic projela Task Force přes křižovatku na Nové Hospodě a pokračovala do Chlaponic, kde zastavila u lesa, pod hostincem Sluníčko, aby vyčkala příchodu německé kapitulační delegace vedené velitelem městské posádky Wehrmachtu, hauptmannem (kapitánem) Kreuzem.

Po projednání podmínek kapitulace, které Američané stanovili jako bezpodmínečné, se hpt. Kreuz vrátil do píseckých kasáren, aby sepsal text kapitulace.

Konečný dokument kapitulace byl podepsán a předán kapitánu Bernardovi přibližně o hodinu později, v zatáčce za školním statkem poblíž železničního přejezdu v Dobešicích.

Po podpisu se americká TF přemístila k bývalým kasárnám vládního vojska na Pražské (dnes vedle Penny marketu), zde provedl kpt. Bernard s plk. Poklopem přehlídku nově utvořené jednotky.

Major Ladislav Komorád, kapitán Kermit G. Bernard s tlumočníkem ing. Františkem Bůžkem
u vládních kasáren na Pražské

Následně se odebrali do Žižkových kasáren, aby zkontrolovali, jak probíhá odzbrojení městské posádky Wehrmachtu.

První okamžiky svobody

Část jednotky doprovodných obrněných vozidel se přesunula do ulice Pražské do míst před bývalou sodovkárnu Kutil, kde jeden z tanků zastavil za vybudovaným zátarasem a další Sherman M4A3E8 se přesunul až do blízkosti dnešního kruhového objezdu a výjezdu do ulice Dvořákovy.

Ostatní vozidla projela Velkým náměstím či bývalou ulicí v Rybárně (dnes nábřeží před Centrem kultury), kde všude byla vítána píseckými občany.

U výjezdu z bývalé ulice v Rybárně u Nového mostu (na pravé straně za řekou Otavou ještě stojí dnes již novou výstavbou nahrazeny staré domy v Čechově ulici) občané obdivují vojenské obrněné vozidlo M8 Greyhound a pózují píseckému fotografovi p. Langhansovi, který tento snímek pořídil. I americký voják neváhá a jde si zvěčnit vlastní snímek jako památku na osvobození Písku.

Pozn. Výzva k pamětníkům osvobození Písku

Pozná se někdo z Písečanů, že byl tenkrát i on, či někdo z jeho dnes žijících příbuzných na tomto či jiném místě? Prosíme – ozvěte se nám na email nebo do návštěvní knihy! Pomozte nám oživit dávnou historii!

Americká jednotka Task Force evakuovala do půlnoci vojáky městské posádky do zajateckých táborů za hranice města. Protože však vojenská síla jednotky byla omezená a v městských ulicích snadno zranitelná (proti německému uskupení stojícímu na silnici u Ptáčkovny) přesunula se mimo město ve směru na Novou Hospodu. Zde vyčkala rána 7. května a připojila se k velké skupině amerických jednotek, kterou strakonické velitelství do Písku vyslalo pro zajištění bezpečnosti města.

Přivítání na náměstí nebralo konce a je dobře si ho ještě připomenout.

Zesílená americká jednotka 4. obrněné divize byla v Písku dislokována a prováděla společně s pracovníky Revolučních NV odsun vojenských německých jednotek z prostoru silnice na Tábor u Ptáčkovny. Vojenské jednotky do amerických zajateckých táborů, německé civilní obyvatelstvo do uprchlických táborů, například na písecké vodní cvičiště tzv. Wasserplatz. Zde byl prvním velitelem tábora písecký učitel Otakar Peroutka. Další prostory pro civilní německé uprchlíky byly kolem hřebčince až k rybníku Beránkovci. Velký tábor pro vojenské zajatce u dobevských rybníků.

Příjezd Rudé armády

Velení americké armády si bylo vědomo toho, že jednotky dočasně dislokované ve městě budou příchodem Rudé armády převeleny za demarkační linii. A tak vlastní hodina „H“ závisela na tom, kdy jednotky Rudé armády do Písku dorazí. To se uskutečnilo v podvečer dne 10. května po 17té hodině, kdy ruský předvoj 104. gardové divize dorazil k americkému zátarasu u hřebčince.

Druhý sled sovětských jednotek se objevil v Písku o něco později. Přišel přes písecké lesy ulicí Na Trubách.

Nyní už stačí jen publikovat poslední fotozáběr o přátelském společném přípitku před budovou radnice v Písku, kdy zástupci obou spojeneckých vojsk zpečetili své setkání v tomto městě a radost z vítězství nad nacistickým Německem:

Stačí již jen dodat, že město se stalo na několik dalších dní městem dvou spojeneckých armád. Toto údobí skončilo po realizaci závěrů dohodnutých na společném spojeneckém jednání o upřesnění demarkační linie. Jednání se uskutečnilo po tomto přípitku za několik dní v Protivíně. Ale to je již další kapitola.

Odkaz osvobození

Závěrem bychom rádi upozornili čtenáře, že na našich webových stránkách nenajdete rozbor ani hodnocení činnosti různých ilegálních organizací a skupin, které na konci války působily v Písku během osvobozovacích bojů. Velmi si vážíme všech, kdo byli součástí těchto skupin, nasazovali své životy a bojovali ze všech sil za svobodu naší vlasti proti německému okupantovi. S hlubokou úctou se skláníme před těmi, kdo za svou odvahu zaplatili nejvyšší cenu, nebo byli tvrdě perzekvováni. Jejich činnost významně přispěla k tomu, že osvobození města v roce 1945 proběhlo – lze říci – relativně klidným způsobem.

Zároveň však považujeme za zavádějící tvrzení, že se město Písek osvobodilo samo. Posouzení role tehdejších obyvatel přenecháváme historikům současnosti i budoucnosti, protože věříme, že jejich činnost si zaslouží důkladné a objektivní zhodnocení.

Hlavním tématem našich stránek je však 4. obrněná divize a její klíčová role při osvobození města. Pouze ona může být podle válečných a vojenských pravidel označována jako „osvoboditelka Písku“.

Dodatek: Události po 23:01 středoevropského času dne 8. května 1945 již nemohou být označovány jako osvobození – tehdy už totiž zavládl mír.

Květen 1945 a osvobození Písku