Spolupráce klubu BUDDIES of the 4th Armored Division Písek a Military Car Clubu Plzeň má širší rozsah. Kromě společné práce na Šumavě, například ve Volarech, jsme se podíleli i na projektu v oblasti předpolí Českého lesa, kde se odehrály významné historické události spojené s koncem druhé světové války.
Předseda plzeňského MCC Rudolf Bayer nás spolu se starosty Bělé nad Radbuzou a Hostouně požádali o zpracování textů pro informační tabule. Richard Praus (1933-2022), náš klubový historik, sice měl k dispozici některé podklady, ale nebyly kompletní. Proto bylo potřeba je doplnit a ověřit jejich pravdivost v amerických vojenských archivech. Takový postup je nezbytný k zajištění historické přesnosti a věrohodnosti zveřejněných informací.
Odhalená historie „Pattonových duchů“
Ke konci měsíce dubna 1945 uskutečnily v této lokalitě americké jednotky TF „Stewart“ (Task Force – bojová akce s přesně vymezeným úkolem) a následně „Operaci Cowboy“. Jednalo se o tzv. „Pattonovy duchy“ ze 42. průzkumné squadrony. Bylo to ještě území neosvobozené – Sudety – a pod kontrolou německých jednotek.
Na základě získaných informací bylo rozhodnuto vysvobodit zde internované vězně cizích národností a zároveň provést přesun vzácných koní ze stájí v Hostouni. Akce se vydařila, vězni i koně byli zachráněni. Bohužel se to neobešlo beze ztrát na lidských životech. Nedaleko Bělé nad Radbuzou v prostoru obce Rosendorf (Růžov) přišli při přestřelce o život dva američtí vojáci. Přímo na místě byl zabit svobodník Raymond E. Manz a následně po těžkém zranění zemřel po převozu do nemocnice i technik 5. třídy Owen W. Sutton. Tuto událost připomíná v roce 2006 odhalený památník ve stylu tumby, postavený před kostelem v Bělé s informační tabulí stojící nedaleko. Dále pamětní desky s popiskami s bližšími podrobnostmi přímo v Růžově a v Hostouni.
Naše práce v této oblasti se neomezila pouze na historické bádání a přípravu textů na informační tabule. V roce 2021 se nám podařilo nalézt dalšího padlého amerického vojáka, Thora A. Johannessena, a iniciovat vznik jeho pomníku ve Walddorfu (viz konec stránky).
Památník v Bělé nad Radbuzou
Lokace: 49.5914986N, 12.7163919E
Památník v Růžově
Lokace: 49.5764100N, 12.6897400E
Pamětní deska v Hostouni
Lokace: 49.5604239N, 12.7692989E
Nesmíme zapomenout ani na Hostouň, odkud byli zachráněni Lipicáni a další vzácná plemena koní,
kde si každoročně se svými kolegy z MCC Plzeň připomínáme u pamětních desek tuto ojedinělou akci PATTONOVÝCH DUCHŮ.
Současní nástupci „Pattonových duchů“ a pochopitelně i dnešní hostounští koně
nesmějí při květnových oslavách chybět.
Pamětní deska v Hostouni
Spojení se současností
Na každoroční květnové oslavy pravidelně přijíždí dnešní nástupci padlých vojáků z 2. pluku Cavalry, kteří jsou posádkou v nedalekém Bavorsku. Dnes již mají poněkud jiné uniformy a techniku než nosili jejich předchůdci ve druhé světové válce, ale svoji prvotní příslušnost ke Cavalerii svým oblečením nezapřou. Černý „stetson“, jezdecké ostruhy na botách a zkřížené jezdecké šavle na širácích to jasně dokazují. Pro nás jsou to v podstatě „bratři“ naší písecké cavalry squadrony, která Písek osvobodila. O to více si jejich přízně k našemu klubu vážíme. Podrobněji se o nich budete ještě moci dočíst v jedné z našich dalších webových kapitol, protože se svými plzeňskými kolegy jsme k nim byli pozváni strávit dva dny na jejich vojenské základně v Německu.
Na závěr ještě pro ukázku přikládáme, jak vypadá jedna z našich informačních desek, kterou můžete spatřit u těchto památníků. Chtěli bychom všem návštěvníkům z řad běžných výletníků více přiblížit děj, který se zde před léty odehrál. Bude to jistě pro mnohé z vás dobrým námětem, kam si případně udělat váš výlet, když budete v blízkém okolí těchto míst.
Originál popisky umístěné při lesní cestě u rozpadliny stavení v Růžově
(český text na tabuli)
ODHALENÁ HISTORIE
V místech, kde nyní prodléváte, můžete spatřit torzo budovy jednoho z venkovských stavení dnes zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Původní místní název byl Rosengarten (Růžová zahrada). Na jednom ze základových kamenů byla v dubnu 2006 slavnostně odhalena pamětní deska, která má připomínat tragickou smrt dvou amerických vojáků při osvobozování naší vlasti na samém závěru druhé světové války. Za slunečného a teplého počasí je zde příjemně, za mlhavého a deštivého je okolní krajina naopak pochmurná a působí skličujícím dojmem. Domnívám se, že zde kdysi kvetly růže, což zajisté dalo podnět i k názvu obce. Dnes zde můžeme spatřit jen květy na věncích či kyticích položených při vzpomínce u pamětní desky. Ztráta lidského života ve válce je vždy tragická. A to bez rozdílu o kterou z válčících stran se jedná. Pro nás je však ztráta životů padlých amerických vojáků prioritní, protože to byli právě oni, kteří přinesli svobodu naší vlasti od nadvlády a poroby fašistického Německa.
Vraťme se však zpět do historie. Příhraniční oblast Českého lesa byla od října 1938 přičleněna mnichovskou dohodou k Velkoněmecké říši pod názvem Sudetenland (Sudety). Po ukončení druhé světové války a v souladu se zásadami stanovenými postupimskou konferencí vítězných stran bylo německé obyvatelstvo vystěhováno a v českém pohraničí zanikl život ve stovkách vysídlených obcí. Vyhlášením zakázaného pásma a spuštěním „železné opony“ byly lokality nacházející se v blízkosti státní hranice plánovitě zbořeny. Netýkalo se to však přímo Rosendorfu. V obci, založené v roce 1735, stálo ve třicátých letech minulého století na okraji lesa při jedné straně komunikace 15 vesnických stavení s 89 obyvateli německé národnosti. Pod vsí na řece Radbuze ležel mlýn s kapličkou. Po roce 1946 opuštěná stavení chátrala, podepsal se na nich zub času, a tak nakonec posloužila novým dosídlencům pro odběr stavebního materiálu k dobudování jejich obydlí v blízkém okolí.
V samotném závěru války nasazovali v okolních oblastech Českého lesa američtí vojáci své životy pro svobodu naší země. Bylo to na příklad v okolí Hostouně, chodských pohraničních lesích, Folmavě, Všerubech, u Svaté Kateřiny i jinde. Místem jednoho ze střetů se stala i lesní cesta procházející Rosendorfem, po které jste sem zavítali. Zde se odehrála bitva mezi příslušníky americké a německé armády. Na jejím počátku dne 30. dubna byla cesta amerického velitele hostouňské posádky „Pattonových duchů“ ze 42. jezdecké průzkumné squadrony, oddílu „A“ – kpt. Cartera N. Catletta. Ten v jeepu se svým radistou jel pro další instrukce na velitelství squadrony ležící nedaleko za hranicemi u Eslarnu. Při vjezdu do obce a odstraňování silničního zátarasu, který bránil průjezdu, byla posádka bez výstrahy napadena palbou německé hlídky. Před sprškou střel se ukryla v nejbližším domě a radista vyslal zprávu o pomoc. Z Hostouně okamžitě vyrazilo několik obrněných vozů řádně naštvaných „duchů“ a v obci se rozpoutala pětihodinová přestřelka. Do bojů se nakonec zapojila i americká posila z hlavní linie od 387. pěšího pluku 97. pěší divize. Po doznění posledních výstřelů a kapitulaci německé jednotky vedle mrtvých a raněných padlo do amerického zajetí 100 mužů. Do polního lazaretu odvážely americké sanitky štábního seržanta Freda R. Foylese a jeho kamarády technika 5. třídy Malcolma E. Rhodese, kaplana Samuela W. Fletschera a technika 5.třídy Owena W. Suttona. Svobodník Raymond Manz měl bohužel méně štěstí. Stal se posledním padlým v přímém boji ze 42. squadrony. V prvním dnu měsíce května po převozu do nemocnice v Německu zemřel na následky těžkých zranění i Owen Sutton. Proto i jeho jméno bylo zvěčněno a připomenuto na pamětní desce, protože i jeho osobní oběť byla důsledkem zranění v této bitvě.
Popsaná událost je jen zcela nepatrným zlomkem z historie bojových střetů „Pattonových duchů“ při osvobozování naší vlasti. Projevíte-li zájem, můžete si své znalosti ještě doplnit u další informační tabule, která stojí u nově odhaleného památníku padlých v Bělé nad Radbuzou. Zde se dozvíte bližší o operaci Kovboj, která byla prvořadým úkolem 42. jezdecké squadrony kavalerie v Bělsku. Tato v průběhu druhé světové války zcela ojedinělá akce kavaleristů americké armády pomohla zachránit z rukou Wehrmachtu především sto padesát zde internovaných válečných zajatců. Navíc se stala i záchranou pro 670 odvlečených koní z celé Evropy, mezi kterými bylo i 250 lipicánů z proslulé Španělské jezdecké školy z Vídně.
O vybudování pietního místa s pamětní deskou se zasloužili – Město Bělá nad Radbuzou, starosta města Ing.Libor Picka, Patrick Biddy zástupce asociace 2. kavalerie z USA, za Military Car Club Plzeň – Rudolf Bayer, G. Jerry Toole, Richard Praus, Jan Salzmann a redaktor Domažlického deníku Bohemia Václav Tauer.
Mapka operace amerických jednotek
Zpracoval: R. Praus, 2011
Stránky: 1 2