Východně od pláže Utah ve směru k pláži Omaha vybíhá do moře skalnatý útes, vypínající se do výšky asi 30 metrů. Na vrcholu je rovná náhorní plošina, která směřuje dále do vnitrozemí. Při budování Atlantského valu byla lokalita německým velením vybrána k výhodnému umístění pobřežní baterie. Baterie mohly pokrývat střelbou jak pláž Omaha, tak Utah i přístupy k malým přístavům Isigny a Carentan. Původně zde bylo umístěno v otevřených postaveních šest děl ráže 155 mm s dostřelem 19,5 km. S přibývající hrozbou spojeneckých leteckých útoků přikročili Němci ke stavbě betonových kasemat. 6. června bylo osm bunkrů pro obsluhu děl dokončeno, stejně tak muniční sklad a palebná postavení protiletadlových kanonů ráže 20 mm. Dvě z kasemat byly rozestavěny a nedokončeny. Celý objekt byl zabezpečen drátěným zátarasem, minovým polem a kulomety umístěnými v betonových pevnůstkách. Na vrcholu útesu byla vybudována pozorovatelna se stanovištěm pro řízení palby a s přímým spojením na radarovou stanici v Point de la Percée.
Pro spojence nebylo obtížné baterii identifikovat leteckým průzkumem. Proto se stala cílem několika leteckých útoků v dubnu, květnu a 4. a 5. června 1944. V ranních hodinách 6.
ervna bylo na ní svrženo 70 t bomb a navíc byla při vylodění ostřelována 355 mm děly z americké bitevní lodi Texas.
Odpovědnost za útok v této oblasti ležel na bedrech V. sboru pod velením generála Gerowa. Pro tento cíl určil 1. pěší divizi a pravé křídlo zajišťoval 116. pěší pluk od 29. pěší divize. Ke zteči skalnatého útesu však bylo nutno před vyloděním určit a vycvičit speciální jednotky. Těmi se stali příslušníci třech rot jednotek zvláštního určení – 2. praporu RANGERS. Velitelem praporu byl podplukovník James Rudder.
Rangers – v počtu pouhých 180 mužů dorazili k útesu a začali se vyloďovat na pláž. Posilující roty A,B,C nezachytily žádný signál o úspěšném vylodění této skupiny a pokračovaly dále k pláži Omaha. Boj o útes spočíval jen v rukou této malé skupiny. Německá obrana na ně zahájila z vrcholu útesu palbu a ihned na pláži zabila 15 mužů. Jelikož se jednalo o úzký pruh pláže a navíc rozervaný krátery začali Němci mimo střelby zasypávat je granáty a dokonce i kameny. Asi po půl hodině se Rangers podařilo vysunout žebříky a začali po nich vystupovat vzhůru. Lanové žebříky s kotvičkami vystřelované pomocí raketek se neosvědčily, protože lana během plavby na moři byla navlhlá. Rangers při jejich nadlidském výkonu pomohl útok 18 spojeneckých středních bombardérů, palba jak z britského, tak amerického torpédoborce a i kulometná palba z motorového člunu. Ta zahnala německé obránce do úkrytů a v oněch kritických minutách se podařilo Rangers vyšplhat na vrchol útesu. Náhorní plošina byla mezi bunkry poseta a rozryta krátery a vypadala jako měsíční krajina. Rangers museli skákat z jednoho kráteru do druhého a ústy desátníka Kennetha si připadali jako králíci skákající od díry k díře. Když dorazili k bunkrům, čekalo je největší překvapení. Ke svému úžasu zjistili, že jsou bunkry prázdné a děla, že byla nahrazena telegrafními sloupy. Zaujali obranný kruh a vyslali hlídky na průzkum. Jedna z hlídek objevila asi kilometr ve vnitrozemí chybějící děla, která stála zamaskovaná v sadu. Němci je po spojeneckém náletu v dubnu přestěhovali z bunkrů do tohoto postavení. Když se k nim americká dvoučlenná hlídka dostavila, tak pomocí termitových náloží zničila jejich náměrový a odměrový mechanismus.
Pro váš názornější obraz, jak útes Pointe du Hoc vypadal, přikládám několik dokumentů a fotografií.
Letecké snímky Pointe du Hoc
Maketa výběžku
Pohled na výběžek z východní strany
Pohled ze Západní strany
Pohled z okraje východního srázu na prostor vylodění Rangers
Dobytím náhorní plošiny nebylo dopřáno Rangers klidu. Kolem 40 mužů z německého 1. praporu 352. pěší divize ve 23:30 téhož dne provedlo silný protiútok, za nímž následoval další 7. června v 01:00 a v 03:00 hodin. Američani byli nuceni ustoupit na plošinu do prostoru úzkého asi 200 m až k okraji útesu. Z pláže Omaha se snažil 116. pěší pluk s 5. praporem Rangers probít k této osamocené skupině na výběžku. Nepodařilo se. Asi kilometr od ní se jejich postup zastavil. A tak musely bránící se jednotky Rangers vydržet v noci nejen útoky německé pěchoty, ale také nahodilé bombardování, k němuž došlo omylem ze strany spojeneckých letounů a námořních plavidel. V ranních hodinách se německá divize stáhla do pozic k řece Aura (fr. L´Aure – teče rovnoběžně s pobřežím ve vzdálenosti cca 10 km od Bayeux do Isigny-s-Mere). Teprve potom se mohly americké jednotky probít k Rangers.
Stačí ještě připomenout, že z 2. praporu Rangers, kterému velel podplukovník Rudder z 225 mužů, kteří se na úsvitu dne D vylodili, zůstalo naživu 135 – tzn., že útvar měl ztráty vyšší než šedesátiprocentní. Sám Rudder utrpěl během bojů zranění. S tímto jeho jménem jsem měl možnost se opět setkat v bitvě v Ardenách, kdy byl pod jeho velením zadržen průlom Němců na jižním křídle.
Lt.Col.James Early Rudder
Pam.deska s jeho jménem na Pointe du Hoc
Ilustrační foto jak Rangers zdolávali strmý útes na Pointe du Hoc
Památník J. E. Ruddera (6.5.1910 – 23.3.1970) v Texasu
Boj na Pointe du Hoc skončil, ale vojáky Rangers čekal další postup, podél pobřeží směrem k pláži Utah. A na této cestě museli opět tvrdě bojovat s německou posádkou na dělostřeleckém postaveni v Grandchamp Maisy.
Nyní se ještě podívejte na několik fotografií, které jsem na Pointe du Hoc nafotil a pak se přesuneme na poloostrov Cotentin do městečka Sainte-Mére-Église.
Memento jednoho ze šesti bunkrů na plošině výběžku.
Velitelský bunkr ve výběžku plošiny
Kráter na kráteru a trosky opevnění
Autentický záběr pořízený objektivem amerického válečného fotografa po dobytí pevnosti na náhorní plošině Pointe du Hoc. V horní části snímku můžete spatřit americkou eskortu odvádějící německé obránce pevnosti do zajetí. Z čelní části pevnosti po spojenecké dělostřelecké palbě z moře zůstaly jen kvádry rozlomených betonových stěn. Ty pak posloužily vyčerpaným a unaveným Rangers ke kratičkému odpočinku. Byl opravdu jen velice krátký, protože od podvečerní doby až do půlnoci se museli bránit obnovenému ofenzivnímu útoku ze strany německých jednotek z vnitrozemí. Ale to byl již jen pouhý náznak počátku německé zlovůle – dobýt plošinu zpět.
Památník Rangers vybudovaný na velitelském bunkru
Americký prezident Reagan při oslavě 40. výročí vylodění
© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.