21. srpen 1968. V ten den vtrhla do Československa vojska Varšavské smlouvy a ukončila Pražské jaro – krátké období politického uvolnění, během něhož se začaly otevírat i některé zamlčované kapitoly nedávné minulosti. Jednou z nich byla role amerických vojáků, kteří v květnu 1945 dorazili do Písku.
Po únoru 1948 byla jejich role v osvobození města z veřejného prostoru postupně vytěsňována. Přesto paměť na ně mezi lidmi nezmizela. A právě v atmosféře politického uvolnění, která po Pražském jaru ještě krátce přetrvávala, se začala nesměle objevovat i v regionálním tisku.
Dvě nenápadné připomínky z května 1969
Jedním z pozoruhodných dokladů je písecký okresní týdeník Zítřek. V čísle ze 7. května 1969 – tedy ještě v prvním roce po okupaci – vyšel text „Upřímnost jako tenkrát v květnu“. Jeho výklad zůstával pevně ukotvený v oficiálním důrazu na osvobození Sovětskou armádou. Na stejné stránce však noviny zveřejnily fotografii setkání amerických a sovětských vojáků u Zemského hřebčince v Písku. Popisek pod ní říká:
„Prostor mezi bojujícími jednotkami se zúžil natolik, že se tam nepřítel již nevešel. A to bylo setkání vojáků Sovětské a Americké armády. A to tedy byl konec války.“
O pouhé dva týdny později, 21. května 1969, přinesl Zítřek další vzpomínku. Tentokrát osobní. V textu „Květen 1945 ve vzpomínkách“ autor F. H. popisuje příchod Američanů do Písku. Vzpomíná na jejich nadšené přivítání obyvateli, na sladkosti, které vojáci přivezli dětem, i na taneční zábavu v Semicích, kde američtí vojáci 10. května tančili s místními děvčaty:
„Sedmého května k večeru přijelo osm pásových tanků Americké armády poblíž státního hřebčince u Písku, kde se vojáci utábořili.“
Návrat do ticha
Dvě nenápadné připomínky v okresních novinách, ale zároveň dva pozoruhodné doklady toho, že vzpomínka na americké vojáky v Písku ani po více než dvaceti letech nezmizela. Pak už se prostor znovu zavíral.
Normalizace postupně znovu utahovala cenzuru a politickou kontrolu. To, co se v předchozím období začalo opatrně vracet do veřejného prostoru, bylo znovu vytlačeno. Oficiální výklad květnových událostí se opět soustředil především na Rudou armádu a americký podíl na osvobození Písku zůstal mimo hlavní proud veřejné paměti, anebo byl znovu vykreslován negativně. Pravda však nezmizela. Jen se znovu musela přesunout jinam. Přežívala v rodinných vzpomínkách a vyprávěních, v uschovaných fotografiích i v soukromých svědectvích lidí, kteří květnové dny roku 1945 sami prožili.
Odkaz, ve kterém pokračujeme
Po listopadu 1989 se konečně otevřel prostor, aby mohla být tato část historie znovu svobodně hledána a připomínána. Zásadní roli v tom sehrál Richard Praus. Písecký rodák, pamětník května 1945 a badatel, který se po pádu komunistického režimu začal systematicky vracet k historii americké armády a jejímu podílu na osvobození Písku. Pátral po svědectvích, dokumentech a fotografiích, inicioval vznik památníků a pomáhal vracet americké vojáky zpět do veřejné paměti města. To vyústilo v založení BUDDIES of the 4th Armored Division Písek, kde se Richard Praus stal prvním předsedou.
A my v této práci pokračujeme dodnes. Hledáme prameny a ověřujeme fakta. Zachraňujeme vzpomínky a připomínáme lidi, kteří byli součástí skutečného příběhu května 1945. Historie může být na čas umlčena nebo vytlačena z učebnic, novin i veřejného prostoru. Pokud ji však někdo uchová, nemusí být zapomenuta.
Autor: Mgr. A. Procházka, 21. 8. 2026
Dobové prameny: Zítřek, týdeník Okresního národního výboru v Písku, 7. května 1969 a 21. května 1969. Fond Prácheňského muzea v Písku.