Ještě i dnes žijí mezi námi pamětníci, kteří ve svém mladém věku prožili druhou světovou válku a porážku německého uchvatitele vojáky spojeneckých vojsk. Je mnoho měst a vesniček, která byla osvobozena jednou či druhou armádou, ale velice málo těch, která mohla prožít tyto první radostné dny svobody s vojáky obou armád. Městu Písek, ležícím v jižních Čechách na řece Otavě bylo toto privilegium dopřáno. První „kanady“, které po městské dlažbě kráčely, byly americké a nedlouho po nich se k nim připojily i ruské „půllitráčky“. Většina píseckých pamětníků si uchovává ve svých vzpomínkách pohled na hlučící „obludy“ amerických tanků typu Sherman. Je to pravda, ale Shermany nebyly jedinými. Mimo nich ještě do města přijely i další tanky, ať již to byl ten nejmenší z nich M5A1 Stuart či M18 Hellcat. Jiný typ amerického tanku ve městě nebyl. Na Zátavském mostě jsme ještě mohli zahlédnout samohybnou houfnici M7 Priest a tím výčet píseckých amerických tanků končí. Nesmíme ještě zapomenout na vyprošťovací vozidlo na shermanském podvozku s označením Sherman M 32.
Rudá armáda byla ve městě zastoupena tanky T34, ale jednalo se pouze o jednodenní průjezd městem, takže jejich přítomnost ve městě mnohý Písečák ani nepostřehl.
Mně v té době bylo dvanáct let a od rána do večera jsem se potuloval všude tam, kde nějaká vojenská technika stála. Mým „dětským snem“ bylo je nejen poznat z venku, ale především jsem toužil si je prohlédnout i uvnitř. Díky pochopení jejich posádek to nebyl problém a ještě jsem byl navíc obdarován dobrou čokoládou či žvýkačkami a pro mého otce i cigaretami. Ten si je vždy večer labužnicky dopřával a měl pro to i své patřičné zdůvodnění – „tak výtečný tabák – po těch šmejdech, které jsem kouřil celou válku -, se musí vychutnávat s rozvahou“. A tak modravý dým Camelek, Chesterfildek, Lucky Strike či Philip Morrisek prováněl náš byt v květnu jako stoupající kouř z františků o Vánocích.
Již v tomto mém raném věku se ve mně pravděpodobně probouzely první badatelské a pisatelské buňky, protože jsem si uvědomil, že není Sherman jako Sherman. Pojmenovat jednotlivé typy jsem však nedokázal, nebylo kde čerpat vědomosti a podklady. Do roku 1948 jsem jakési podklady získal, další pak v roce 1968 a ty hlavní a detailní až po roce 1989. A proto dnes také mohu napsat pár řádků o píseckých Shermanech.
S největší pravděpodobností byl v květnu 1945 v Písku pouze jediný základní typ středního tanku Sherman a to M4A3E8 zvaný (Easy Eight), ale v několika různých modifikacích. Popisovat všechny vyrobené modifikace by vydalo na knihu o 500 stránkách. Shermanů bylo vyrobeno celkem 49.234 a modelu M4A3E8 4.542 kusů. Produkovány byly v letech 1941 – 1945.
Vyráběly se nejen v USA (u 6ti výrobců), ale také v zahraničí. USA také dodala svým spojencům formou půjčky/pronájmu – Lend and Lease desetitisíce Shermanů. Různé typy a modifikace se týkaly především: typu trupu (korba) – svařovaná,odlévaná nebo kombinovaná, druhu motorů, typu PHM, výzbroje, odpružení – VVSS (Vertical Volute Spring Suspension) a HVSS – (Horizontal Volute Spring Suspension) a dalších změn.
Protože jsem bydlel na Pražské, měl jsem tehdy nejblíže k Bartuškově pile (dnes zde vedle stojí Penny Market) a přes silnici k naproti ležícímu zatravněnému pozemku (dnes Autodružstvo Kelly). A zde na louce byl pro mne klukovský poklad. Louka byla plná Shermanů doplněná dalšími polopásovými vozidly.
vlevo na okraji roh Bartuškovi vily
Na louce jich stálo celkem 8 a dva Half Trucky což znamená, že se jednalo o výzbroj jedné tankové čety + 3 tanky z houfnicové čety s přívěsem M21. Protože byl v Písku 35th TB (tankový prapor) bylo 5 zbývajících Shermanů jedné z jeho čet.
Houfnice byla jistá abnormalita. Jednalo se o Shermamy M4A3E8 v modifikaci s odlévanou věží, svařovanou spodní částí, kanonem 105 mm (tzn. houfnice) a na podvozku HVSS.
lepší poznávací foto
Shermany nejdříve používaly podvozek VVSS tj. (Vertical Volute Spring Suspension) s užší šířkou pásu, což nepříjemně ovlivňovalo jeho pohyblivost v terénu. Postupně se přecházelo na vybavení systémem HVVS ( (Horizontal Volute Spring Suspension). Tato verze bývala nazývána Easy Eight (podle původního označení verze E8 – např. M4A3E8).
Část Shermanů byla od jara 1944 vyzbrojena ve věži umístněnou 105 mm houfnicí M4 pro účinnou podporu pěchoty. Na podzim 1944 se do výzbroje dostaly další vylepšené Shermany – stávající 420 mm široký pás pojezdového systému VVSS byl nahrazen novým 584 mm širokým pásem a tlumiči systému HVSS, což výrazně zvýšilo průchodnost těžkým terénem.
názornější zobrazení
snímek přívěsu M21 připojovaný k tanku na převoz munice pro 105 mm houfnici
Dalším místem mých průzkumů byla ulice Čelakovského. V té době na levé straně ulice nahoře v oblouku, který dále pokračoval k přemostění trati a ke Sv.Václavu, stávalo asi šest domů. Dnes už tam nestojí, byly zbourány při budování nájezdu z píseckého obchvatu. Tam jsem objevil stát 3 Shermany, které na rozdíl od těch na Pražské působily mohutnějším dojmem. Byl to také typ M4A3E8 celý svařovaný, s hranatější věží, z které vystupovala dlouhá hlaveň děla M1 76 mm s úsťovou brzdou.
Mobily s fotoaparátem ještě nebyly, normální fotoaparát jsem neměl a tak jsem byl odkázán na fotku, kterou pořídil můj otec s řidičem tanku a se mnou.
Byl to mladý Američan snědé pleti s krátkými černými kudrnatými vlasy s pěšinkou, v rozhalené košili, ve které vždy nosil žlutý šátek. To jsem tehdy ještě nevěděl, že ten šátek nebyl jen ozdoba, ale že prokazoval vojákovu příslušnost ke kavaleristům. Pochopitelně jsem ho pozval k nám domů a tak po celou dobu jeho pobytu v Písku byl naším hostem a u nás přespával. Můj otec uměl anglicky a tak se mohli spolu domluvit. Od něho jsem se dozvěděl, že si naší nabídky velice vážil, protože to byla opět jeho první měkká postel od doby, kdy opustil Anglii a přeplavil se na evropský kontinent.
Další verzi Shermana M4A3E8 s kanonem 75 mm bez úsťové brzdy jsem objevil u Svatého Václava na náměstí u kostela. Náměstíčko je v podobě čtyřúhelníku a po jeho třech stranách (mimo základny) byla vyrovnána vojenská technika, ve které převládaly Shermany. Zde převažoval typ se 75 mm kanonem některý na podvozku VVSS jiný zase HVSS. Co však bylo oproti tankům z Čelakovského ulice jiné, že ve věži měly dělo 75 mm bez charakteristického „košíčku“ na jeho ústí. Odborně se tomu říká úsťová brzda a plní to funkci, že mění směr proudění plynů, unikajících z hlavně při výstřelu, a tím částečně kompenzuje zpětný ráz a tlumí zášleh výstřelu.
úsťová brzda
Tím bych své vzpomínky na písecké Shermany ukončil. Abych dal ruku do ohně, že jiný typ či verze Shermana v Písku nebyla si netroufám říci. Možná jen, že jsem nebyl v ten správný čas na správném místě. Ale tuto chybu se již dnes nedá napravit. Lokalit, kde byly všude tanky zaparkovány bylo daleko více než mám prstů na obou rukou.
Odkládám svůj klukovský zápisníček se zažloutlými stránkami, mnohdy spíše začerněnými, protože při mém průzkumu vnitřku tanků jsem z nich mnohdy vylézal zmazaný jako kominík.
Nebyla doba mobilů, PC, iPadů , Notebooků a televize. Naším rájem byla ulice a příroda s řekou kolem nás – tam jsme byli šťastni. A to o prázdninách od božího rána až do doby, kdy slunce zapadlo za Hradišťský kopec a začalo se smrákat.
Vzpomínal: Písecký „Portyčák“ Richard Praus
2016