Ladislav Komorád (1895-1947)

Podplukovník in memoriam Ladislav Komorád (23. června 1895, Lovětín – 8. února 1947, Písek) byl československý legionář, důstojník československé armády, odbojář za druhé světové války a jedna z klíčových postav osvobození Písku 6. května 1945.

Život a vojenská kariéra

Narodil se v Lovětíně na Jindřichohradecku do rodiny drobného rolníka Šimona Komoráda a Anastázie, rozené Trachtové. Po absolvování obecné školy v Lovětíně a České obchodní školy v Českých Budějovicích byl v roce 1914 odveden do rakouské armády. Bojoval v bitvě u Jaroslavle, ale 24. listopadu 1914 se nechal zajmout ruskou armádou a v roce 1917 vstoupil do československých legií v Oděse (pozn. na fotografii s legionáři označen křížkem).

Účastnil se bitvy u Bachmače a Sibiřské anabáze. Po návratu do vlasti v roce 1920 odešel z legií v hodnosti nadporučíka a pokračoval ve službě v československé armádě. V roce 1933 byl povýšen na majora pěchoty.

Odbojová činnost během druhé světové války

Po okupaci Československa v březnu 1939 se zapojil do protinacistického odboje. Od června 1939 působil v odbojové skupině Obrana národa pod velením plk. Jana Hubáčka. Zastával funkci zástupce velitele a mobilizačního referenta až do zániku skupiny v roce 1940. Po obdržení výzvy k zakládání revolučních národních výborů dne 23. dubna 1945 se znovu aktivně zapojil do odboje a stal se předsedou okresního revolučního národního výboru v Písku.

Hrdina osvobození Písku – 6. května 1945

Město Písek se podle předběžně stanovené linií dotyku nacházelo v osvobozovacím prostoru Rudé armády. Nicméně od nočních hodin 6. května 1945 postupovala americká armáda od Strážného přes Vimperk směrem na Strakonice. V Písku se v té době nacházela německá posádka o síle 1 500 mužů, zatímco v okolí města operovaly tři divize SS. Situace byla vysoce riziková – velitel německé posádky odmítal kapitulaci, pokud by se neměl vzdát regulérní armádě. Hrozilo krveprolití, protože nacisté varovali, že při jakémkoli incidentu použijí zbraně.

Major Komorád proto 6. května osobně odjel do Strakonic na velitelství 4. obrněné divize 3. americké armády. Spolu s ním cestoval řidič Stanislav Mykyška a tlumočník ing. Frenk Bůžek, jehož plynulá angličtina sehrála klíčovou roli při vyjednávání. Navzdory skutečnosti, že podle politických dohod měl Písek spadat do sovětského osvobozovacího pásma, velitel uskupení CCA plk. Sears souhlasil s vysláním zvláštní jednotky Task-Force pod velením kapitána Bernarda. Pro americké velení totiž byly osudy místních obyvatel důležitější než diplomatické dohody. Jednotka dorazila do Písku, převzala německou kapitulaci, zajistila odsun odzbrojené posádky Wehrmachtu a ochránila město před možným krveprolitím.

Po osvobození Písku byl Ladislav Komorád nadále velmi aktivní a usiloval o stabilizaci situace v regionu. Např. na naléhání pražského rozhlasu vyslal 8. května do Prahy dva autobusy se střelivem, potravinami, zdravotnickým materiálem, včetně své dcery Olgy Komorádové, která byla tou dobou frekventantkou zdravotnické školy. Komorád tímto činem nejen prokázal svou rychlou reakci v krizové situaci, ale i svůj závazek k obnovení pořádku v poválečném Československu.

Památka a ocenění

Dne 18. května 1945 Komorád, vyčerpán intenzivní prací a nervovým vypětím, utrpěl mozkovou mrtvici, která ho částečně paralyzovala. Přesto se vrátil do práce, avšak v září 1946 ho postihl infarkt. Zemřel 8. února 1947 v Písku ve věku 51 let.

Zdroj: Jihočeská Pravda orgán Komunistické strany Československa v Čes. Budějovicích. 20.02.1947, 3(8), s. 4.
Výřez z prohlášení o ileg. činnosti zemřelého L. Komoráda.

Za své zásluhy byl v roce 1947 povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka pěchoty se zpětnou platností od 1. května 1943. Jeho jméno je dodnes klubem BUDDIES připomínáno (nejen) při květnových pietních aktech v Písku. V roce 2023 byl zapsán do seznamu významných nežijících osobností města Písku a v květnu 2025 mu bude na budově býv. okresního úřadu odhalena pamětní deska.

Zdroj dat: Archiv rodiny pplk. Komoráda, Písecké listy (roč. 1945), Jihočeská pravda (roč. 1947)
Zpracoval: Mgr. A. Procházka, 2025