Narodil jsem se v jižních Čechách a miluji krásy šumavských hvozdů, rybníků, potoků, polních luk či strání a rozlehlá pole – dnes již bohužel v příhraničních částech Šumavy značně prořídlá a bez charakteristických obilních panáků. Krajina mého mládí doznala po skončení druhé světové války a s nástupem socialismu značných změn. Jednak odsunem příhraničních obyvatel a devastací krajiny vytvořením vojenských újezdů a zakázaných pásem s nemožností vstupu pro běžného občana. Po návratu na tato místa se hvozdy zase tak mnoho nezměnily, ale život jakoby se zde až na pár výjimek zastavil. Jedním z takových míst je i krajina kolem bývalé obce Zhůří (Haidl am Ahornberg), kterému se také říkalo Zejbišské Zhůří (podle Javorné) nebo Kepelské Zhůří (podle zachované obce Keply).
Zhůří před zánikem obce v roce 1952 a změnou na voj. újezd Dobrá Voda – nahoře na Hadím vrchu byla tanková střelnice.
Po zrušení vojenských újezdů a zakázaných prostorů zde postavili v roce 2000 military fandové malý pomníček. Ten návštěvníkům odhaluje, že v prostoru armádou zlikvidované původní obce zde položilo v květnu 1945 svůj život 10 amerických pěšáků z 90. pěší divize. Informace však uváděla pouze jména devíti padlých vojáků. Proč chybělo jméno jednoho z nich?
Práce badatelů ať již profesních či privátních zjistit přítomnost amerických jednotek na území naší republiky byla za vlády komunistického režimu zcela nemožná. Cesta se otevřela až po sametové revoluci. A podle získaných a řádně ověřených informací se najednou po celé republice začala objevovat – jako houby po dešti – místa, která američtí vojáci osvobozovali a kde položili své životy. Navíc zde později z iniciativy bývalých zhůřských občanů a za přispění Města Hartmanice byla v místě zbořeného původního kostela postavena malá kaplička Nejsvětější Trojice a Kříž smíření, které dokládají i smutný osud zaniklé obce.
Místo s památníkem deseti padlých Američanů jsem navštívil v době jeho odhalení v červenci roku 2000. Od té doby jsem tam byl již několikrát a vždy jsem zde prožíval rozporuplné pocity. Krása okolní krajiny se zde snoubí s velice smutnou realitou, které se zde dříve odehrála.
Meandry říčky Křemelné v zasněžené krajině, kde můžete zahlédnout i ledňáčka
Současná pamětní deska se jmény devíti padlých
Památník padlých příslušníků 90. pěší divize s vyvěrajícím potůčkem
Jak k válečné krvavé události došlo a další doplňující informace
Přiblížit Zhůřský památník na našich web stránkách BUDDIES bylo mým dávným přáním. Záhada neobjasněného jména desátého padlého mně dlouho ležela na srdci. Před čtrnácti dny mě překvapil můj kolega a domažlický přítel Bob – celým jménem Ing.Bohuslav Balcar, – autor, publicista, zakladatel a šéf nakladatelství Resonance či také privátní badatel. Mimo řady dalších nových informací o americké armádě se mu podařilo objevit pomoci svých amerických přátel našeho „společného“ – desátého padlého příslušníka chybějícího na pamětní desce ve Zhůří. Jsem mu za to velice vděčný a protože je to jeho úspěšný čin, tak mu také přísluší, aby on třímal ve svých rukách vítěznou olivovou ratolest. Píši hned na začátku odstavce, komu správně patří díky a ovace, abych mohl jeho činnost a zásluhy dále popularizovat.
Na začátku roku 1945 se velení amerických divizí rozhodlo v jižním cípu republiky přemístit německé zajatce a umístit je do zajateckého tábora v Bad Kőtztingu. Následně 4. a 5. května vydalo příkaz k přesunu dvou praporů 357. pluku, 90. pěší divize v Železnorudském průsmyku před dosavadní čelní jednotku – 2. squadronou z 2. Cavalry Group. Účelem těchto praporů bylo provést masivní a hlavní útok na Javornou (Zejbiš/Seewiesen). Nepřítel se však postavil na tvrdý odpor již v oblasti Zhůří a Starém Brunstu a situace se stávala pro Američany postupně dosti složitější. 3.
eta z roty C byla obklíčena, dva její příslušníci zraněni, dva zabiti a 22 zajato. Nepřítel zároveň ukořistil několik amerických jeepů a dvě obrněná vozidla M8 Greyhound, které následně využil k léčce ve Zhůří.
Pravděpodobně špatné radiové propojení dvou amerických útvarů – 2nd Cavalry Group a 90. Infantry Division – pohybujících se v prostoru kolem obce Zhůří nefungovalo tak, jak by správně mělo. Navíc bylo chladné a silně deštivé počasí s omezenou viditelností. Vojáci 90. pěší divize se od Cavalry nedozvěděli, že by někde mohli padnout do léčky, kterou Němci nastraží z amerických vozidel, ukořistěných 2. Cavalry předchozího dne. K tomu právě došlo, když se nic netušící vojáci – konkrétně pěšáci z jedné čety roty „I“ ze 3. praporu 357. pěšího pluku 90. pěší divize bez jakékoliv zlé předtuchy přibližovali k americkým vozidlům zaparkovaným před nimi na návsi ve Zhůří. Ve vozidlech skrytí Němci spustili na nic netušící Američany kulometnou palbu. Ta na místě usmrtila sedm a zranila 10 mužů z této čety. Tento zcela neočekávaný výpad byl pro četu šokem a ta se musela stáhnout zpět. Po konsolidaci s další četou roty „K“ zahájily obě čety
koordinovaný protiútok s praktickým postupem dům od domu, který úspěšně dokončily kolem třetí odpolední hodiny. Při něm padli ještě další dva příslušníci této roty a 14 nepřátel.
Nyní – jak je to s tím desátým příslušníkem, jehož jméno na tabulce dosud chybí. Díky dodatečnému bádání, na kterém se podílelo více zainteresovaných lidí se podařilo zjistit, že by se mělo jednat o příslušníka roty „G“ 2.praporu, 357. pěšího pluku 90.US pěší divize – Pfc Harolda L. Wooda – ze státu Maine ve věku 26 let. Tato rota neútočila na Zhůří, ale postupovala z jižnějšího prostoru od obce Hůrky – Stará Huť – Vysoké Lávky směrem na Dobrou Vodu – Hartmanice. Nepříjemnou záměnou v zápisu lokace místa jeho úmrtí (Hohenstengen/Horní Lávky za Hohenstankau/Horní Staňkov), které leží u Sušice, se jeho jméno nedostalo na pamětní desku u Zhůří. Věřím, že v dohledné době se podaří uvést seznam padlých ve Zhůří do plného souladu se skutečností (a to včetně opravy dvou nepřesných příjmení napsaných tabulce umístěné na Zhůřském památníku).
Zjišťování podobných detailů jako je tento je velice těžké a problematické. Je odvislé na kvalitně provedeném záznamu v denním hlášení písaře americké roty a v uvedeném případě již panovala v amerických útvarech euforie z blížícího se dne konce druhé světové války.
Na závěr bych chtěl ještě upozornit na telefonický dotaz, kde obec Zhůří dříve ležela.
Existují dvě lokace obce Zhůří.
Jedním ze Zhůří je popisované místo s památníkem, které leží jižněji pod Hadím vrchem na spojovací silnici mezi Hartmanicemi a bývalým Starým Brunstem – (GPS: 49.1773019N, 13.3339206E)..
Druhé Zhůří bez památníku a bez válečné příhody je 3,5 km od Horské Kvildy po silnici 169 do Svojše.
O místu si též můžete promítnout videozáznam Emila Kintzla: https://www.stream.cz/zmizela-sumava/10000060-10-mrtvych-americanu.
Možná, že ten vám dá podnět k tomu toto kouzelné místo na Šumavě navštívit. Pro možnost průjezdu autem po silnici do bývalého Starého Brunstu si vyžádejte povolenku na MÚ v Hartmanicích.
Zpracoval: Richard Praus – historik BUDDIES, Praha 20.05.2018