Bastogne

Battle of Bulge – Bitva o výběžek

Své dojmy z cesty za poznáním jsem v úvodní kapitole uvedl vyprávěním o Normandii a mých dojmech z normandských pláží. Dnešní kapitolou uzavírám zážitky z posledního zastavení v městečku BASTOGNE. I ono a jeho okolí se zapsalo do vojenské historie a mnozí čtenáři je znají pod shora uvedeným nápisem.

Úvodem je potřeba si říci několik slov o průběhu podzimních bojů (od poloviny září do poloviny prosince 1944). O zmíněném období se píše v publikacích velice málo. Zůstává však faktem, že pro spojenecké jednotky byly boje stejně tak urputné a tvrdé, jak při invazi na normandských plážích. Německá armáda se po spojenecké porážce při vylodění ve Francii dokázala vzpamatovat a za pomoci terénních překážek a opevnění brzdila a místy i zastavila spojenecký postup.

Severní část od pomyslné spojnice měst Brusel – Düsseldorf byla bojištěm 21. skupiny armád generála Montgomeryho tj. britských a kanadských sborů a jižní část 12. skupiny armád generála Bradleyho z několika amerických sborů. S ohledem na boje v prostoru Bastogne a Arden, o kterých dále pokračuji, nebudu se již blíže zabývat další 6. americkou skupinou, která působila ve zcela jižní části válečného pole ve směru na Stuttgart, Švýcarsko a Rakousko.

V celém rozsáhlém frontovém spojeneckém pásmu 21. a 12. skupiny armád docházelo k četným ostrým bojům s německými jednotkami – namátkou se zmíním na příklad o bojích na Siegfriedově linii, v oblasti Cách, Mét (Métz), St.Dié, Hürtgenského lesa a i řadě dalších. Americké jednotky po těžkých ztrátách, které v  těchto bojích utrpěly, jsou v  listopadu a prosinci přeorganizovány a stavy doplňovány. Operace na obou křídlech Ardenského sektoru byly prováděny slabými, nezkušenými a neúplnými americkými jednotkami 12. skupiny armád generála Omara Bradleyho. 129 kilometrů dlouhý úsek v Ardenách bránily jen čtyři divize amerického VIII. sboru generálmajora Troye Middletona.Vlivem špatné práce spojenecké výzvědné služby nebyl tento sektor považován za důležitý. Přesto v rámci rozšiřování amerických armád dochází k  nasazení dalších nových čtyř sborů. To vše se usktečnilo v rámci připravované americké ofenzivy, jejímž účelem bylo definitivně prolomit německé linie a vstoupit na území Německa. K zahájení mělo dojít 19. prosince 1944.

Německá protiofenziva v ARDENÁCH

Zalesněné pohoří Ardeny je vlastně pokračováním Porýnské vrchoviny. Rozkládá se mezi řekami Maasou a Amblieve. Je to nízké staré pohoří s výškou mezi 400 – 600 m a dalo by se přirovnat naší Českomoravské vysočině. Rozkládá se po obou stranách podél hranice mezi Německem, Lucemburskem a Belgií. Jsou zde četná rašeliniště a mokřiny, zavlažované drobnými říčkami a potůčky. Na území Německa ho tvoří pohoří Eifel v Belgii a Lucembursku Ardeny.

Plán uvažovaný Vrchním spojeneckým velením zhatil svým „geniálním rozhodnutím“ Adolf Hitler. Rozhodl se k překvapivému útoku z prostoru Eifel. Ofenziva byla Němci nazvána kódovým označením „Wacht am Rhein“ (Stráž na Rýně), který byl později změněn na Herbstnebel (Podzimní mlha). Náhlý útok byl veden zalesněnou oblastí pohoří Eifel, která byla velmi obtížně průchodná pro těžkou techniku. Byla na pomezí mezi americkou a britskou armádou, navíc v té době s velice oslabenou spojeneckou obranou. Ke všemu bylo Němci zvoleno velmi výhodné načasování na zimní měsíce, kdy Spojenci nebudou moci využít své letecké převahy. Je nutné se zmínit i o tom, že celá německá generalita byla proti Hitlerově plánu a shledávala ho nereálným. Německo v té době již nemělo dostatečné lidské ani materiální zásoby (včetně paliva). Plán proto předpokládal velké využití spojeneckého materiálu, který bude získán během postupu německých jednotek. Přesněji palivových stanic, benzinu, muničních skladů atd. Přesto němečtí generálové předpokládali, že je naděje a pravděpodobnost na špatné počasí a přízemní inverze, které znemožní úspěšné nasazení spojeneckého letectva k  útokům na německé kolony. Další předpoklad byl, že ve vánoční době nebude část spojeneckého velícího sboru v oblasti ofenzivy. Účelem bylo rozdělit spojenecká vojska obou skupin armád, a dobýt zpět Antverpy – nejdůležitější zásobovací základnu spojeneckých vojsk. Hitler se snad i bláhově domníval, že by mohl vítěznou ofenzivou dosáhnout separátního míru se Spojenci. Přesto, že nejvyšší velitelé Wehrmachtu se pokusili oponovat, Hitler plán prosadil. Od října 1944 začala německá vojska v místech soustředění doplňovat početní stavy a přisunovat novou těžkou výzbroj a techniku.

Mapy německé ofenzivní operace:

Útok provedly tři německé armády. Centrální útok na Liege, probít se spojeneckou obranou a postupovat dále na Antverpy byl svěřen 6. tankové armádě SS pod velením generála „Seppa“ Dietricha, střední proud byl úkolem 5. tankové armády generála Hasso von Manteuffela a na jihu pak postupovala 7. armáda generála Ericha Branderbergera. Tyto tři armády byly začleněny pod Skupinu armád „B“ pod velení polního maršála gen. Walthera Modela. V 6. tankové armádě SS byly německé elitní formace, jmenovitě 1. tanková divize SS – Leibstandarte Adolf Hitler a 2. tanková divize SS – Das Reich.

gen. Walther Model                 gen.Sepp Dietrich

Několik dokumentárních snímků o nelehké bitvě spojeneckých jednotek v Ardenách.

Ofenzíva je po prvních úspěšných dnech zastavena cca 80 km od původních výchozích pozic. Během zimy čelí německé jednotky zpočátku opatrnému a později zesílenému náporu Spojenců na hranicích Belgie a Německa. Skupina armád „B“ je koncem února za těžkých spojeneckých ztrát vržena zpět. Spojenecká protiofenzíva nabere na síle a zatlačí německé jednotky až k Rýnu v Porúří. Zde se v dubnu dostávají zbytky německé Skupiny armád do obklíčení. Walther Model pak uzná beznadějnou situaci a 17. dubna 1945 Skupinu rozpouští. Tři dny na to spáchá sebevraždu.

Považoval jsem za účelné věnovat úvodní stať německé protiofenzivě v Ardenách, protože má přímou návaznost na Bitvu o výběžek v Bastogne.

Během prvního dne se německým jednotkám během protiofenzivy podařilo na jednotlivých úsecích prorazit spojenecký odpor a umožnilo jim vytvořit klín. Jednotky německé 5. tankové divize se probojovaly přes pozice americké 28. a 106. pěší divize a postupovaly dál na cílové místo.

6. pěší divize

106. pěší divize

Ze všech německých jednotek se 5. tanková divize SS dokázala probojovat nejblíže k cíli. Dostala se dokonce až keCalles, pouhých 10 kilometrů od řeky Mázy (Maas). Během rychlého postupu Němců však byla vytvořena obklíčená oblast Spojenců v místech strategické křižovatky cest v městečku Bastogne a jeho okolí. Strategické místo bránilo Němcům ve vytvoření zásobovací trasy postupující 5. tankové armádě a vázalo další útočné jednotky Němců.

BASTOGNE – BELGIE

Frankofonní městečko v Belgii se nachází v Ardenách a je centrem jedné ze správních jednotek asi na

úrovni okresu v provincii Lucemburk ve Valonském regionu. Odhaduji, že má asi kolem 15 tisíc obyvatel.

V městečku jsou dochovány části hradeb (Porte de Tréves), které nechal vybudovat ve 14. století český král

Jan Lucemburský. Pozoruhodná je i románská věž kostela sv. Martina s křtitelnicí, které pocházejí ještě ze

středověku. Místní lesnické výrobky a dobytčí trhy získaly na proslulosti v zahraničí. Je významnou dopravní a

železniční křižovatkou.

Kostel Svatého Martina

Náměstí Mc Auliffe s jeho památníkem a tankem Sherman M4A3

Tank stojící na památníku byl v bitvě o samotu Renuament silně bráněnou Němci. Posádka tohoto tanku již

dříve dosáhla šesti vítězství, ale při tomto útoku tank uvázl v blátě a byl následně zničen nepřátelskou palbou. 

Busta generála stojící vlevo od tanku

Bastogne a bezprostřední okolí statečně bránili příslušníci americké 101. vzdušné výsadkové divize.

Možná, že se ještě upamatujete, že ve druhé kapitole v sekci Sainte – Mere Eglisé to byla právě tato divize,

která společně s  82. vzdušnou výsadkovou divizí zde hrála významnou rolí. Nyní se s  ní setkáváme opět a její

příslušníci a zejména jejich „dočasný velitel“ generál Antony Mc Auliffe dovedli Bastogne udržet před nápory

německého nepřítele.

Insignie 101. vzdušné výsadkové divize se svým známým názvem na stuze v záhlaví. Ano byli to –

KŘIČÍCÍ ORLOVÉ.

A v jejich čele stál jejich odvážný a neoblomný velitel

Generál ANTHONY C. Mc AULIFFE

Gen. Mc Auliffe vlevo

Musím objasnit, proč píši „dočasný velitel“. Skutečným velitelem divize byl generál major M. D. Taylor, který

však v osudové době nebyl u divize v Bastogne přítomen. Byl vázán účastí na konferenci štábních pracovníků

v USA. Velení v  době jeho nepřítomnosti převzal současný velitel divizního dělostřelectva brig. gen. A. C. Mc

Auliffe. V souvislosti s jeho velitelskou činností v Bastogne připomínám trefný a jednoznačný výrok adresovaný

německému veliteli, kterým se proslavil.

22. prosince 1944 se dostavili do předních amerických pozic k jednotce 2. praporu 327. kluzákového pluku zástupci velícího německého velitele s bílým praporem a kapitulačním ultimatem, aby se do dvou hodin americké jednotky vzdaly. Německou delegaci převzal velitel kluzákového praporu plukovník Harper a odvedl dva německé důstojníky na štáb divize. Když bylo ultimátum předloženo brig. generálu Mc Auliffovi, ten se německému požadavku vysmál. Na předložené ultimátum dopsal pouze tuto větu:

„To the German Commander. Nuts!

The American Commander !“

(pozn.autora: Doslovný překlad zní – „Německému veliteli. Ořechy! Americký velitel!“ Je však nutno podotknout, že slovo „nut“ má v američtině ještě další hanlivý význam, který by se dal vhodně přeložit do češtiny jako „kulový …“.)

Pochopitelně tento druhý význam slova „nut“ nebyl německému důstojníkovi znám, a proto se zeptal plukovníka Harpera, zda je odpověď kladná či záporná. Ten mu odpověděl, že ve spisovné angličtině to znamená – Go to Hell – Jděte do pekel. A s tímto jednoznačným stanoviskem poslal rozzuřeného německého majora zpět do německých linií. V odříznutém městě dokázali výsadkáři bez dodávek munice, zásob, materiálu a záloh odrážet všechny německé útoky. Němci dokončili obklíčení Bastogne během 20. prosince. Po obklíčení započala nemilosrdná palba německých děl a útoky zbytku Luftwaffe. Díky leteckému zásobování 101. divize při vhodném počasí se její příslušníci dokázali udržet až do doby vyproštění 4. obrněnou divizí generála Pattona. Samotné prolomení blokády proběhlo útokem tří amerických kolon na německou 5. parašutistickou divizi jižně od města. Bojové uskupení „R“ podporované 94. obrněným dělostřeleckým plukem a 37. tankovým praporem postupovalo na Bastogne. Americké jednotky útočily jako by se řídily dalším Pattonovým výrokem – „Pochodujte proti zvuku palby, to je zvuk, který obvykle najdete před nepřítelem.“ Příchodem 4. obrněné divize 26. prosince v 4:45 hodin byly německé pozice pod těžkou spojeneckou palbou. Po skončení palby následoval tankový útok na vesnici Assenois, který skončil americkým úspěchem a rozdrcením německých jednotek. Díky tomuto průlomu se mohla 101. výsadková divize přeskupit a dozbrojit, přičemž dále bránila městečko až do 18. ledna 1945, kdy byla vystřídána. Žádní výsadkáři ze 101. divize nikdy nepřiznali, že by u Bastogne potřebovali pomoc. Za hrdinství, které zde ukázali, dostali přízvisko „Křičící orli z Bastogne“.

2. ledna bitva skončila.

Americké ztráty: 8 477 padlých, 46 170 raněných a 20 905 zajatých.

Německé ztráty: 10 749 padlých, 34 439 raněných a 32 487 zajatých.

Dokumentární záběry Bastogne v době Bitvy o výběžek:

Pochopitelně jsem nemohl opomenout návštěvu monumentálního památníku Mardasson, který byl postaven v

roce 1950 jako výraz vděčnosti Belgičanů za osvobození jejich země americkou armádou. Připomíná všem

návštěvníkům 76. 890 amerických vojáků, kteří padli nebo byli zraněni při bitvě v Ardenách.Po výstupu k

bílému památníku ve tvaru hvězdy se nám naskytne skvělý výhled na město a jeho okolí, které bylo v prosinci

1944 bitevním polem. Na horní ploše památníku je i mapka bojiště, kde můžete získat i lepší orientaci po okolní

krajině.

Mně již nyní jen zbývá uzavřít všechny tři kapitoly zážitků a dojmů, které jsem získal návštěvou Normandie a

Belgie. Byly to krásné a především slunečné čtyři dny, které jsem potřeboval pro pořízení kvalitních snímků.

Rozloučím se s čtenáři posledním pohledem na snímek od památníku křičících orlů.

BOYS – WE WILL NEVER FORGET !

© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.