Mapka poloostrova Cotentin, na kterém leží městečko
(viz. místo označené červenou jedničkou)
Sainte-Mere-Eglise (v překladu Chrám Svaté Matky) je malé francouzské městečko, které leží v departementu Manche, cca 60 km vzdušnou čarou západně od pláže Omaha. Vstoupilo do moderních dějin tím, že hrálo jednu z dalších rolí při vylodění v Normandii. Východním směrem od městečka se rozprostírala pláž Utah. Protože leží na hlavní silnici, spojující přístav Cherbourg s Caen, byla pro Němce nejdůležitější tepnou pro transport posil proti Spojencům vyloděným na plážích Utah a Omaha. Za časných ranních hodin 6. června 1944 jednotky 82. a 101. výsadkové divize osvobodily městečko. Bylo to jedno z první míst dobytých během vylodění.
Po předchozím nočním bombardování spojeneckým letectvem bylo několik budov v městečku zasaženo a vzplály ohněm. Obloha byla jasně ozářena a následný seskok parašutistů z nich udělal snadný cíl pro německou obranu. Několik parašutistů uhořelo v ohni, řada z nich seskočila do korun stromů a byli zastřeleni dříve, než se stačili odříznout od padákových popruhů. Němečtí obránci byli po předchozím bombardování dostatečně vyburcováni a v plné pohotovosti.
Divizní označení
82. výsadková divize a 101.výsadková divize
K samotnému nočnímu přistání parašutistů, které bylo pojmenováno krycím názvem „Operace Boston“ došlo v 01:40 hodin a nutno připomenout, že mělo těžké ztráty v řadách parašutistů. V brzkých ranních hodinách kolem páté hodiny se probojovaly do městečka jednotky 505. pluku z 82. výsadkové divize pod velením podplukovníka Edwarda C. Krause a s lehčím odporem město osvobodily. Během dopoledne 6. června uskutečnily německé jednotky těžký protiútok, kterému lehce ozbrojené americké jednotky odolaly a udržely město až do příjezdu dalších spojeneckých jednotek. K tomu došlo 7. června odpoledne, kdy přijely parašutistům na pomoc jednotky 4. pěší divize, které se vylodily na pláži Utah.
Označení divize
Divize byla doprovázena přidruženou jednotkou 70. tankového praporu a rázem bylo po boji. Podstatná část německých jednotek se vzdala a zbytek ustoupil.
Při nočním přistání parašutistů však došlo ke dvěma nemilým příhodám, které výtečně použil režisér ve filmu „Nejdelší den“. Jako předloha mu posloužila knížka Cornelia Ryana vydaná v roce 1959 pod stejným názvem. Zatímco tu první – lépe řečeno – její trvalou připomínku, můžete shlédnout na vlastní oči na věži místního kostela, tak ta druhá je pouze ve filmové podobě nebo se o ní můžete dočíst.
Aktérem prvého nešťastného přistání se stal vojín John Steel (přezdívaný Marvin). Jeho padák se tak nešťastně zachytil na věžičce kostela, že zůstal uvězněn na jeho popruzích. Odříznout se nemohl, protože visel příliš vysoko, a tak zvolil raději „úlohu mrtvého“, aby se nestal snadným terčem pro nějakého rozvášněného Němce. V této nezáviděníhodné pozici zůstal viset do ranních hodin. Nakonec byl vysvobozen svými kamarády po dobytí města. Figurína parašutisty na padáku zdobí kostel do dnešních dní.
Vlevo John Steel spolu s bratrem
Pohlednice
Detail figuriny parašutisty na kostele
Dnešní celkový pohled na náměstíčko s kostelem
Památník výsadkových divizí připomínající osvobození města
Tím druhým „nešťastníkem“ byl vojín Henry Langrehr, kterému se podařilo přistát do skleníku na zahradě jednoho domu.
Oba dva, jak Steel, tak Lengrehr spolu s dalšími byli dekorováni prezidentem Sarkozym Řádem čestné legie.
Veterán Henry Langrehr
Momentka s prez. Sarkozym při převzetí vyznamenání
K úplnému dokončení již jen fotografie tanku Sherman příslušejícího k 70. samostatné tankové divizi, který stojí v rohu po pravé straně kostela před místním muzeem. Budete-li mít někdy možnost zabloudit na svých cestách do popisovaného malého a kouzelného městečka, doporučuji prohlédnout dokumenty a fotografie, které osvobození připomínají.
Muzeum jako by se skrývalo pod bílým padákem.
Společná fotka „mladíků“ ze 101. výsadkové divize po dobytí města
A ještě letáček z místního muzea:
© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.