Kapitola navazuje na předchozí, s názvem Normandie a popisuje další zážitky a dojmy z kratičké návštěvy Francie.
Když jsem měl v první verzi napsány asi tři listy kapitoly o Omaha Beach, vytanula mně najednou v mysli příhoda, která se odehrála při mé letošní návštěvě Francie před hřbitovem německých vojáků v Normandii. Rozhodl jsem se, že o tento zážitek se s vámi podělím.
Při cestě z Pointe du Hoc na poloostrov Cotentin jsme se zastavili u hřbitova padlých německých vojáků z bitvy v Normandii. Leží v blízkosti obce La Cambe v departmentu Calvados. Na rozdíl od hřbitova amerických vojáků u Omaha Beach, který byl zaplněn návštěvníky, německý hřbitov se na první pohled jevil pustý a procházel se zde pouze jeden návštěvník. Když se vracel ke svému autu, tak jsem se ho otázal, odkud je. Byl o pár let mladší než já a pocházel z Magdeburgu (dřívější část Německa, která byla pod východním vlivem a krátce jsme jí nazývali DDR). Slovo dalo slovo a začali jsme spolu hovořit. Zprvu normální přátelský rozhovor se najednou přenesl do roviny, kdy se začaly naše názory rozcházet. Tesknil nad životy mladých německých vojáků, kteří na plážích Normandie padli rukou amerických vojáků za svoji „Vaterland“ (otčina). Francie že byla v době vylodění jejich Reichsgebiet (Říšské území) a proto, že bojovali za svoji vlast. Když jsem oponoval, že Francie nebyla jejich Reichsgebiet ani Heimat, protože toto území leželo v Německu, zbrunátněl a vypadalo to, že dostane infarkt. Ještě jsem stačil dodat, že bohužel „tito hoši“ byli v určitou dobu na určitém místě, kde neměli být, a to se jim stalo osudným. Další diskuze mezi námi ztratila smysl, a tak jsem ji raději ukončil. Byl jsem z toho rozčarován. Raději se vrátím k mému původnímu tématu.
© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.