Invaze Overlord

OMAHA a ostatní pláže

V lednu 1943 na konferenci v Casablance se Churchill s Rooseveltem dohodli na zahájení společných prací na plánech invaze do Francie. Byl zřízen americko-britský realizační tým, který sídlil v Norfolk House v Londýně. Akce dostala název Overlord a její cílové datum byl 1. květen 1944. Vylodění ve Francii v Normandii mělo za prvořadý úkol vytvoření základny na evropském kontinentě, z níž budou prováděny další ofenzivní akce. Nakonec bylo doporučeno, aby vylodění se provedlo v oblasti kolem města Caen, odkud měly být získány další nástupní prostory. V prosinci 1944 byl generál Eisenhower jmenován velitelem invazních vojsk.

Na druhou stranu měli Němci dostatečně dlouhou dobu na přípravu obrany západoevropského pobřeží. Od roku 1942 byl budován tzv. „Atlantský val“, který měl zajistit vržení vyloďujících se jednotek zpět do moře. Teoreticky měl být val mohutnou hrází schopnou zajistit i nejsilnější úder přicházející z moře. Ve skutečnosti zůstal jen iluzí k oklamání nepřítele i německého obyvatelstva. Německý polní maršal Rundstedt prohlásil val mýtem a pouhým divadlem. Přímou odpovědností za odražení invazních jednotek byl Hitlerem pověřen polní maršál Erwin Rommel. V únoru 1944 začal budovat složitý systém ochrany pobřežní linie. Domníval se, že ocelové čtyřboké jehlance, tři metry vysoké a tři metry široké o váze jedné a půl tuny a opatřené minami, nášlapné miny „S“ či další obdobná technická zařízení zastaví výsadková plavidla. Je pravdou, že tato opatření Spojencům vylodění zkomplikovala, znesnadnila a byla příčinou mnoha padlých spojeneckých vojáků – a to zejména amerických na pláži Omaha. Provedení invaze však nezabránila. „Val“ se táhl podél evropských břehů od Calaiské úžiny k Biskajskému zálivu, což bylo téměř 5.000 km. Délka pobřežní linie s předpokládanou možností vybudování neprostupného řetězce bunkrů a opevnění však přesahovala německé možnosti. V roce 1943 musel po kontrole „Valu“ polní maršál Gert von Rundstedt konstatovat, že řadu úseků nemůže bránit vůbec – může je pouze „zajišťovat či strážit.“ Proto se rozhodl pevně držet jen nejzranitelnější části pobřeží. K selhání přispěla i německá zpravodajská služba, kdy Himmlerův Sicherheitsdienst raději upřednostňoval boj o vliv a moc s Canarisovým Abwehrem. A tak německé vrchní velení nemělo reálnou orientaci zda vylodění v Normandii je či není jen předehrou. K další dezorientaci ještě došlo díky velice úspěšné činnosti falešných zpráv podstrčených Německu od anglické rozvědky. Přesto ještě několik měsíců před invazí měla německá obrana mnoho slabých míst a v severní části bylo dvaapůlkrát víc vojska než v Normandii a významné rozdíly byly i v počtu děl. Organizace německého velení na západě byla nesmírně složitá a Rommelův náčelník štábu se o ní vyjádřil jako o něčem „mezi zmatkem a chaosem.“ Cenné zprávy dostávala spojenecká rozvědka od příslušníků francouzského odboje. Z nich vyplývalo, že i když německá obranná zařízení nelze podceňovat, nejsou tak dokonalá a neprostupná jak by si Němci přáli a především za jaká je vydávali.

Nejvíce co spojencům činilo potíže při rozhodování byly očekávané ztráty na  podmořských překážkách, které představovaly zejména pro první útočnou vlnu velice vážné nebezpečí. Bylo stanoveno, že by noc pro vylodění měla být ozářena měsíčním svitem a nejnižším přílivem po úsvitu. Podle plánu se všechny výsadky měly uskutečnit hodinu po nejnižším odlivu: vzhledem k tomu, že na některém místě začínal příliv dříve, Američané se měli začít vyloďovat na plážích Utah a Omaha v 06:30, kdežto Britové na úsecích Gold, Juno a Sword museli čekat až do 07:25.

Mapka přílivu a odlivu na pláži Omaha

Německé překážky na plážích:

Vyloďovací pláže v Normandii


Vylodění na pláži Band se nerealizovalo.

Jako první se dostali na Němci okupované území ve Francii výsadkáři z americké 82. a 101. a britské 6. vzdušné výsadkové divize. Největší ztráty utrpěla 82. divize, která byla vysazena daleko od plánovaných přistávacích zón. Její příslušníci přistávali přímo do města Ste Mére Eglise, kde byli masakrováni místní německou posádkou. Naštěstí se však výsadkářům podařilo dosáhnout stanovených cílů.

Na pláži Utah se v 06:30 vylodila americká 4. pěší divize, v jejímž čele postupovaly obojživelné tanky Sherman a prorazila německý val celkem bez problémů. Také proto, že byl v této části úsek obsazen podřadnými německými jednotkami. 6. června Američané postoupili do hloubky 10 km do vnitrozemí.

Velké problémy a ztráty měli Američané na plážiOmaha, kde byla německá obrana obzvláště silná. Vyloďovala se zde 4. pěší divize, která byla součástí V. sboru 1. americké armády. Součástí vylodění na této pláži byl i obojživelný útok 2. praporu amerických Rangers na dělostřelecké baterie u Pointe du Hoc. Američany nahoře čekalo zklamání, když po hrdinském boji s posádkou na skále žádná děla nenašli ! Němci je ukryli o pár kilometrů dál ve vnitrozemí kvůli těžkým náletům bombardérů a tak Američanům nezbývalo než je dobýt rychlým útokem. Naštěstí se jim to podařilo a dobytá děla udrželi až do příchodu dalších vojsk. Na pláži Omaha přivítala americkou 1. pěší divizi, která byla podporovaná jen 5 obojživelnými tanky, dobře mířená palba jediné německé jednotky. Americké pěšáky, kteří přežili nebezpečný sprint po pláži, přibila německá palba k zemi a přinutila je vyhledat úkryt za pásem naplaveného štěrku. Generál Omar Bradley, který velel americkým jednotkám z válečné lodi u pobřeží, vzhledem k těžkým ztrátám již vážně uvažoval o ústupu z úseku Omaha. Nemusel tak učinit, protože v 11:00 se již jeho pěchota probojovala německými postaveními.

Britské jednotky, které se v 07:25 začaly vyloďovat na úseku Gold, se skládaly z 50. pěší divize a 8 obrněné brigády. Poměrně rychle pronikly z pláže až do hloubky 13 km.

Na úseku Juno narazila 3. kanadská divize při postupu ke břehu na prudký odpor, ale třebaže neměla podporu tanků, smetla nepřátelskou obranu a postoupila 11 km do vnitrozemí.

Na pláži Sword, posledním úseku spojeneckého vylodění, překonala britská 3. divize všechny nepřátelské opěrné body a odrazila německý protiútok.

Na sklonku 6. června měli spojenci ve Francii více než 150 000 vojáků s výzbrojí a podařilo se jim zmocnit se více než 200 km2 území Němci okupované Francie. Vzhledem k rozsahu operace byli ztráty poměrně nízké – Američané měli přibližně 6000 padlých a raněných, Britové a Kanaďané 3500.

Přes důkazy svědčící o opaku byli zpočátku Hitler, Rommel a celé německé vrchní velení přesvědčeno, že výsadek v Normandii je pouze pomocnou operací hlavního úderu na pobřeží Pas-de-Calais. S postupným rozšiřováním spojenecké invaze v Normandii si však brzy Němci uvědomili svůj omyl. Němce také Spojenci překvapili obrovskými umělými přístavy (Mulberry – „moruše“) budovanými v Anglii jen pro potřebu invaze a dopravou pohonných hmot přímo do Normandie podmořským potrubím nesoucí označení Pluto (zkratka angl. názvu – Pipe Line Under The Ocean, tzn. podmořské potrubí). Všechna tato opatření měla zajistit stálý přísun zásob a fungovat jako normální přístav, dokud Spojenci nedobyjí a nezprovozní přístavy na  francouzském pobřeží (prvním přístavem měl být Cherbourg). Všechny tyto prostředky měly umožnit Spojencům provést úspěšně operaci Overlord a udržet předmostí na francouzském pobřeží.

© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
RSS