Kolová terénní nákladní vozidla

V této kapitole bychom chtěli čtenáře seznámit s nejznámějšími typy, které byly ve vozovém parku americké armády v roce 1945 na území naší republiky. Typový rejstřík amerických zbraní a techniky byl velice pestrý a rozsáhlý. Pokusíme se zde přiblížit zejména ty hlavní a charakteristické, které mohli pamětníci vidět na vlastní oči a ti méně šťastnější již jen na fotografiích či v originálech na srazech Military clubů.

Lehká kolová terénní vozidla

Tím malým, odolným a spolehlivým vozidlem s náhonem na všechny čtyři kola, s hmotností do 585 kg a s výkonem motoru větším než 40 koňských sil se stalo terénní vozidlo, jehož název JEEP se od roku 1942 užíval i v oficielních dokladech. Původ jména je obestřen řadou legend. Některé prameny uvádí, že Jeep vznikl z fonetického využití písmen G.P. z Fordova označení GPV (General Puropose Vehicle), další z Willysova označení GPW, či od pojmenování malého, chytrého a pohyblivého zvířátka z komiksu o námořníkovi Pepkovi. Teprve v roce 1948 Federální soud řešil spor vyvolaný Fordem a rozhodl, že název Jeep vnikl jako fonetická transkripce písmen GPW (angl.: dží-pí-ví) a firma Willys má na tento název výhradní právo.

Do konkursu se v roce 1940 zapojily tři automobilové firmy : Bantam, Ford a Willys. Nakonec ze všech tří prototypů bylo vybráno vše nejlepší a hromadnou výrobou konečné verze byla pověřen Willys. Časem se prokázalo, že výrobní kapacity Willyse jsou nedostatečné a tak byla výroba zadána i firmě Ford. Obě firmy používaly společné díly a součástky a letmým pohledem byly jeden od druhého v podstatě nerozeznatelné. Mimo drobných barevných úprav pod kapotami motorů, bylo charakteristické rozlišení podle příčníku v přídi rámu. Willys měl příčník trubkového průřezu, zatímco Ford s průřezem obráceného U.

V průběhu druhé světové války bylo vyrobeno celkem 639.425 Jeepů, z toho cca o 100 tisíc kusů více vyrobila firma Willys.

Motor byl řadový čtyřválcový buď Willys-Overland Model MB nebo Ford Model GPW o výkonu 54 koňských sil. Jako dopravní prostředek projel všechna bojiště. Při vestavbě kulometu – jako nosič lehkých zbraní až do ráže 12,7 mm.

Fordův licenční výrobek se od Willyse pozná velice snadno. Na každém výrobku je vyraženo symbolické „F“ a na bloku je nálitek písmen GPW.

Willys používal tři druhy motorů. Od roku 1940 do roku 1941 to byl motor 440 a 441. Od roku 1942 do konce války to většinou byl model MB s motorem 442.

Technická charakteristika :

Hmotnost: 1417 kg, objem palivové nádrže: 57 l, brzdy: hydraulické, celková délka: 3360 mm, šířka: 1580 mm. Průměrná spotřeba: 11,7 l/100 km, největší rychlost: 105 km/ hod při 3820 t/min.

Průhledová kresba

A ještě něco navíc pro zasmání od známého malíře Billa Mauldina:

Joe, – budeš muset do toho kopce vyjet eště jednou. Eště není dost teplá.

K vozidlu Jeep se ještě krátce vrátíme letmým zastavením na konci celé kapitoly.

Dříve než se věnujeme popisu dalších vozidel a techniky, nesmíme zapomenout na jeden z malých a velice prospěšných dopravních prostředků. Byl to motocykl Harley Davidson,
model WLA.

Harley Davidson WLA (model 50)

Sloužil v armádě především pro rychlou kurýrní poštu, policejní operace a pro řízení konvoje vozidel.

Technické údaje: motor CID 45 s plochou hlavou s bočními ventily – vidlicový vzduchem chlazený benzinový čtyřtaktní dvouválec o obsahu 740 ccm, o výkonu 17 kW/4600 ot./min. , třírychlostní, palivová nádrž 13 l, maximální dojezd 190 km, maximální rychlost 105 km/ hod., hmotnost 257 kg. Doplňkem bylo kožené pouzdro pro samopal Thompson.

Lehké terénní automobily Dodge WC

Armáda požadovala univerzální druh vozidla, které bude mít množství společných dílů s pohonem všech náprav. Výroby se ujala továrna Dodge z koncernu Daimler – Chrysler. Jednalo se o vozidla od hmotnosti půltunové, tříčtvrtětunové po jedenapůltunové. Jednotlivé typy vozidel byly označeny písmeny WC (Weapons Carrier – nosič zbraní) počínaje typem WC 51 až po WC 61. Všechny typy byly víceúčelová vozidla jak pro přepravu osob, tak i nákladu. Od modifikací velitelských, nákladních, ambulancí, rádio vozů, pro údržbu telefonních sítí, opravárenských až po nosiče zbraní. Do roku 1945 bylo vyrobeno přes 400 tisíc kusů užitkových vozidel všech typů. Do typu WC 61 to byla vozidla s náhonem 4×4 a od roku 1943 se jednalo ještě o vozidla WC 62, 63 a 64 – 1,5 tunová, třínápravová s náhonem 6×6. Poslední varianta měla sloužit především pro přepravu nákladů a dvanáctičlenných čet. Jednotlivé typy se také lišily tím, zda měly za předním nárazníkem naviják.

Nejznámějším typem, který můžete při různých příležitostech zahlédnout je typ WC 51.

Lehkým nákladním vozidlem Dodge WC62 náš přehled končí a kapitolu nákladních vozidel již uzavřeme pouze zmínkou o vozidlech nad 1,5 t tzv. těžších.

Vozidel nad 1,5 tuny cca do 6 tun bylo také několik typů a různých modifikací a tak pro ilustraci vybíráme pouze ty, které bylo v roce 1945 v co největším možném počtu spatřit. Byla to vozidla z továren GMC (General Motor Corporation) krátce nazývané Jimmy česky džímsy a vozidla od fy.: Studebaker, která s vozidly GMC měla nejen shodný typ motoru, ale byly velmi příbuzné i vzhledově.

GMC 353 Studebaker

a třínápravový vůz s náhonem na všechna kola GMC 352 CCKW 6×6 Cargo Jimmy

s otevřeným zastřešením a sklopeným předním sklem

pro boj mohl být vybaven velkorážným kulometem M2HB ráže 12,7 mm, který byl připevněn na kruhu po pravé straně otevřené kabiny řidiče na modifikaci GMC 353 CCKW

© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
RSS