Památník u Chlaponic

49°19’56.47″N, 14°05’16.43″E

Celkový pohled na památník a vrch Vostrák v katastru obce Drhovle

Jedním z míst, které ještě na Písecku nepřipomínalo jednu z historických revolučních událostí z roku 1945 je právě lokalita, která při zachování chronologie v osvobození města měla být právě tou prvořadou. Důvod, zda připomínku v těchto místech iniciovat či od záměru upustit byl prostý. Místo, kde došlo k prvnímu setkání s příslušníky americké armády leželo na konci války na hlavní silniční tepně, která směřovala z Písku do Prahy na silnici číslo 20. Ta vedla od železničního přejezdu u Dobešic přes obec Chlaponice na křižovatku na Nové Hospodě. Byla nejen spojnicí na Prahu, ale také západním směrem na Plzeň a jižním přes Strakonice na tehdejší Kunžvart (dnešní městys Strážný). S přibývajícími lety však došlo k vybudování nové moderní silnice dálničního charakteru E49. Tím původní silnice ztratila důležitost a stala se „popelkou“. V současné době po ní projede sotva deset aut za hodinu. Proto jsme stáli před řešením problému. Zvážit, zda nemalou finanční částku na vybudování památného místa vynaložit či od záměru ustoupit.

Kdyby se v revolučních květnových dnech tehdejší radní nerozhodli tak, jak se rozhodli a stejně tak nebyl jejich požadavku i kladně nakloněn velitel amerického uskupení CCA 4. obrněné divize plk. Sears ve Strakonicích, nedošlo by k vyslání amerických jednotek do města. Nemalým přínosem při vyjednávání s americkým velením byla i ta okolnost, že město mělo k dispozici výtečného tlumočníka pana Ing. Františka Bůžka, který se v  USA narodil a hovořil plynnou americkou angličtinou. To zajisté uchu amerického plukovníka lahodilo. V neposlední řadě by to nevedlo k vytvoření účelového uskupení Task Force pro převzetí kapitulace německé městské posádky a jako poslední i strategické vyhodnocení současné situace kapitánem Kermitem Bernardem, které vedlo velitelství ve Strakonicích k dodatečné dislokaci detašované americké jednotky ve městě. Její přítomnost ve městě pak byla limitována i opožděným příchodem jednotek Rudé armády.

Jako prvořadý úkol byla do Písku vyslána Task Force – pod velením kpt. Bernarda k převzetí kapitulace německé městské posádky Wehrmachtu a její přemístění do zajateckého tábora mimo město v americkém sektoru. Po splnění tohoto úkolu bylo zapotřebí zajistit ochranu městských občanů před možným útokem ozbrojených německých jednotek Wehrmachtu a především SS v lokalitě Na Ptáčkovně. Prchající Němci nechtěli za žádnou cenu padnout do rukou vojákům Rudé armády. Za tím účelem vyslal plk. Sears 7. května 1945 do Písku další detašované americké jednotky s  obrněnou technikou, což německé jednotky nahromaděné v prostoru Na Ptáčkovně (přístupová cesta od Tábora do Písku) definitivně odradilo k násilným činům proti městu. Američané společně s  určenými vojáky písecké revoluční posádky začali s  odzbrojováním německých jednotek a s jejich přesunem do amerického zajetí. Co však Němci netušili, že budou Američany po příchodu Rudé armády opět Rusům vráceni zpět (válečná dohoda mezi Spojenci). Bylo pro ně velkým zklamáním, že uvěznění v gulagu na Sibiři stejně neuniknou.

Nyní proč byl památník umístěn v  místech právě pod Chlaponicemi. Americké uskupení přijelo od křižovatky Nová Hospoda v odpoledních hodinách 6. května 1945. Velel mu již zmíněný kpt. Bernard. Protože neznal situaci ve městě a bylo zde i nebezpečí případné léčky ze strany německého Wehrmachtu, vymínil si setkání právě v  těchto místech. Odtud měl pohled na město jako na dlani a mohl čelit případnému německému útoku, či se stáhnout na křižovatku na Nové Hospodě, kde byla další americká obrněná technika pod velením kpt. J. A. Havense. V  těchto místech se setkal s píseckou delegací parlamentářů a s velitelem německé městské posádky hpt. Kreuzem, kterému zde nadiktoval text kapitulace. Ten se s ním vrátil do píseckých kasáren a vyhotovil čistopis, který pak byl podepsán v zátočině za železničním přejezdem a dobešickým školním statkem.

Teprve po podpisu kapitulace se vydalo americké uskupení k městu, kde se kpt. Bernard odebral do kasáren vládního vojska na Pražské ulici a vykonal improvizovanou přehlídku. Následně pak z  Dvořákovy ulice pečlivě prozkoumal postavení německých jednotek Na Ptáčkovně a zamířil do Žižkových kasáren, aby provedl odsun vojáků městské posádky Wehrmachtu do zajetí mimo město. Aktem kapitulace německé městské posádky, složením zbraní a jejím odsunem mimo město došlo de facto k osvobození města. Příjezdem dalších amerických jednotek s technikou následujícího dne a obsazením města padlo i možné nebezpečí od ozbrojených německých jednotek z prostoru Na Ptáčkovně. Teprve v tento okamžik si radní a písečtí občané mohli skutečně oddechnout.

Detail pamětní desky při slavnostním odhalení 03.06.2017

Historický foto dokument z 06.05.1945 na silnici č.20 pod Chlaponicemi
písečtí parlamentáři, tlumočník Ing.Bůžek (v koženém kabátě),zády hpt.Kreuz, v přilbě cpt. Kermit Bernard.

Cpt Bernard s tlumočníkem Ing. Bůžkem u kasáren protektorátního – vládního vojska na Pražské ulici.

Jeden z tanků Sherman M4A3E8 z Task Force cpt. Bernarda na Pražské ulici v prostoru před současným kruhovým objezdem a vjezdem do Dvořákovy ulice směrem k Novému mostu přes řeku Otava.

Poslední osobní prohlídka zajatých německých vojáků po složení zbraní na dvoře kasáren Jana Žižky před cestou do zajateckého tábora v americkém sektoru.

Aktéři podílející se na vybudování památného místa v den jeho slavnostního odhalení v roce 2017.

Zástupce US Embassy Colonel John Burbank při slavnostním proslovu v den odhalení památníku.

Při odhalení nechyběla ani veteránská technika našich kolegů z ostatních klubů – díky kamarádi !

Na Písek a Chlaponice nezapomínají ani dnes děti vojáků, kteří zde byli v roce 1945.

Zcela na závěr bych chtěl ještě doplnit tento článek o krátičkou pasáž, co to bylo protektorátní vládní vojsko. Většině současných čtenářů tento pojem není znám a já jsem se o vojsku a jeho dislokaci v  kasárnách na Pražské ulici zmínil.

Okupací Československa v  roce 1939 a vytvořením Protektorátu Čech a Moravy vč. odtržení Slovenska došlo v březnu k rozpuštění československé armády. Na území Čech a Moravy vzniklo nepočetné loutkové vládní vojsko. V samostatném Slovenském štátu armáda zůstala, byla přejmenována na Slovenskou armádu a bojovala v Polsku a v Rusku v  Operaci Barbarossa po boku německé armády. Jedním z důvodů pro německý souhlas se zřízením protektorátního vojska byla snaha vytvořit zdání určité samostatnosti  Protektorátu a také zabránit tomu, aby se hromadně propouštění vojáci zrušené Československé armády přidávali k odboji. Maximální tabulkový stav vládního vojska byl stanoven na 7 000 vojáků. Jednotky byly cvičeny pro strážní a přehlídkové úkoly. Výzbroj vojska byla jen lehká, v podstatě policejní. Vojáci byli využíváni od ledna 1940 především k ochraně železničních tratí, příležitostně při likvidaci živelních pohrom a jarním rozbíjení ledů na řekách, odstraňování následků bombardování a k různým pomocným, stavebním i zemědělským pracím. Jen zcela výjimečně byly protektorátní ozbrojené složky použity k pátrání po parašutistech, sestřelených letcích nebo partyzánech.

V těchto případech vládní vojáci i důstojníci úmyslně své úkoly plnili liknavě a při potírání odboje nevykazovali žádné výsledky.

Ve dnech 23. až 29. května 1944 německé okupační úřady odeslaly většinu vládního vojska (jedenáct praporů) do severní Itálie  ke strážní službě a pomocným pracím. Celkem do Itálie odjelo 5002 vládních vojáků, z toho 272 důstojníků. Po příjezdu do Itálie byly jednotky dovyzbrojeny samopaly a kulomety.

Pohled na tuto ozbrojenou složku byl vždy poněkud kontroverzní. Mnoho československých vojáků bylo během války zapojeno do domácího protinacistického odboje  nebo působilo v partyzánském odboji jak na území Čech a Moravy, tak na území Slovenska.

V roce 1945 se vojáci aktivně zapojili do květnového povstání,  které bylo jedním z faktorů zhroucení fronty a rychlého osvobození českých zemí v samotném závěru války.

V Písku se v prvních revolučních dnech v květnu pětačtyřicátého roku hlásili do služby jak příslušníci bývalé československé armády, tak příslušníci četnictva a policie a stali se tak první revoluční ozbrojenou složkou, kterou písečtí radní měli k dispozici k zajištění pořádku a bezpečnosti ve městě. Vytvořil se tak první ozbrojený strážní oddíl Bernard. Proč však dostal jméno Bernard se mně nepodařilo zjistit, ale ve spojitosti se jménem amerického kapitána Bernarda to nemá žádné opodstatnění, protože jeho přítomnost ve městě je dokumentována teprve o několik dní později.

Zpracoval historik klubu BUDDIES
Richard Praus
2017