Oddechové okénko

Myslíme si, že bychom mohli na chvíli přerušit kapitoly s vážnější tematikou a dopřát si i chvilku oddechu s něčím zábavnějším. A tím se pro nás může stát pohled na fotografie z vystoupení vojenského džezového orchestru z Texasu v USA.

Na počátku měsíce dubna v roce 2004 se na nás obrátil vojenský attaché amerického velvyslanectví v Praze pan plukovník Francesco Morgese. Projevil přání, zda mu můžeme pomoci v návrhu míst v jihočeském kraji, kde by mohl zpestřit náladu občanů města koncertním vystoupením pravě tohoto pětadvacetičlenného orchestru, který přiletěl do republiky přímo z Camp Mabry z Austinu. Byl si dobře vědom toho, že jednak máme jihočeský kraj dobře zmapovaný a navíc, že máme cenné kontakty na osoby, s kterými bude možné akci projednat. Neuplynul ani týden a na píseckém náměstí jsme mohli přivítat jejich organizační delegaci. Vedl ji přímo vojenský attaché col. Morgese se svojí sekretářkou a byli doprovázeni vojenskými zástupci přímo z Texasu. Jedním z nich byl 1st Lt (nadporučík) David Burger a druhým 1st Sergeant Bennie Lopez. O tom se budete moci přesvědčit na jedné z následujících fotografií.

Ale nejdříve něco bližšího o tomto džezovém orchestru. Je to 25ti členný orchestr profesionálních hudebníků, který působí v Texasu v USA jako součást 49th Armored Division. Tato divize je součástí Texaské Národní Gardy a je posádkou v Camp Mabry v Austinu.

Orchestr vystupuje jako součást divize, ale podstatnou část v roce je vytížen účinkováním na různých akcích v Austinu, ve státě Texas či v jiných státech v USA. Většinou hraje v kompletním obsazení, ale i v menším jako typ comba, sextetu a podobně. Jak písečtí, tak i občané na jiných místech jihočeského kraje se mohli o kvalitě tohoto orchestru sami přesvědčit při veřejných vystoupeních. V Písku tento orchestr vystupoval 5. května 2004 na Velkém náměstí po dobu dvou odpoledních hodin. Počasí bylo slunečné, teplota a nálada učinkujících i přihlížejících občanů výtečná. Orchestr odložil saka a barety a odolával jen dirigent a velitel orchestru, jeho zástupce v pochodujícím útvaru a kapitán Todd Scattini v roli tlumočníka průvodních slov konferenciéra do českého jazyka.

Hlavním dirigentem a vojenským velitelem tohoto orchestru byl CWO (Chief Warrant Officer) praporčík James P. Manzo. Mimo činnosti u vojenského orchestru byl ještě profesorem na Hudební vysoké škole v Austinu.

A nyní si osvěžme vzpomínky pár fotkami z jejich působení v Písku.


Ještě se musíme zmínit o tom, že působení texaského vojenského orchestru v naší republice bylo jejich posledním pod hlavičkou 49. obrněné divize. Právě v době, kdy u nás vystupovali, došlo v Austinu k přeorganizaci jednotky na 36. pěší divizi. A tak tento band již dnes nenosí na svých uniformách typický modro-žluto-červený trojúhelník, ale označení pěší divize. O tom jsme se mohli sami přesvědčit na vlastní oči, když v roce 2008 při jejich další návštěvě ČR si vymínil již na kapitána povýšený David Burger prohlídku našeho památníku Na Štychu, kterou v roce 2004 již nestihl uskutečnit.

Čím ještě veselejším tuto kapitolu ukončit :

V době pobytu orchestru v Písku v roce 2004 poobědvali pochopitelně v restauraci „U Reinerů“. Chtěli po českobudějovickém Budvaru ochutnat pravý čepovaný Plzeňský Prazdroj. Ten jim natolik zachutnal, že velitel praporčík Manzo musel rázně zavelet k odchodu z restaurace s poznámkou, že kdo při koncertu na náměstí pípne falešně, vyslouží si na pět dní distanc. Byl však spokojen – žádný falešný tón se neozval – prostě profíci.

A nyní ještě k celosvětově oblíbené Vejvodově skladbě „Škoda lásky“. Při pobytu orchestru v Českém Krumlově se zmínil dirigent Manzo, že by pro všechny nástroje orchestru velice rád získal originální partitury této skladby. Chtěl skladbu nastudovat přesně podle českých materiálů. Náš „šéf“ Buddies se pokusil kontaktovat telefonicky syna skladatele Vejvody, zda by nemohl u něho tyto noty získat. Díky pochopení a velké vstřícnosti pan Vejvoda předání not přislíbil a jelo se na otočku pro ně do Prahy. Zde vidíte snímek pana Vejvody v den, kdy nám noty předával ve svém bytě na Smíchově.

Nedovedete si představit překvapení a radost pana dirigenta Manza, když jsme mu již následující den v Písku tento dar od pana Vejvody předávali. A to jsme předání ještě doplnili poznámkou, jak cenný je to dar, protože se tím stal on a Texas po prezidentu Clintonovi a knihovně v Bílém domě druhou osobou v USA, která tento cenný materiál od rodiny Vejvodových vlastní. Možná dnes zní po Texasu tato slavná skladba v provedení podle originálních notových záznamů, které orchestr obdržel od pana Vejvody prostřednictvím Buddies v Písku. Pane Vejvodo – ještě jednou srdečné díky, že jste nám tehdy vyhověl a vyšel vstříc námi tlumočenému přání.

Končíme tuto oddechovou kapitolu našich stránek s nadějí, že možná ještě někdy v budoucnosti se tento texaský orchestr do naší republiky vrátí a předvede píseckým občanům, jak tuto skladbu nacvičil.

Jen na samotný závěr zbývá se ještě zmínit o tom, že naši součinost a výpomoc při turné texaského vojenského orchestru po naší republice nás nejvyšší zástupci Texaské Národní Gardy před svým odjezdem z republiky odměnili osobní pamětní medailí :

© Copyright BUDDIES Písek, 2011. Všechna práva vyhrazena.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial
RSS